Úvod

V první polovině osmdesátých let bylo v Polsku u SZD rozhodnuto a vývoji nového větroně standardní třídy, který se měl stát nástupcem Jantarů Standard. Konstrukční tým vedl ing. Tadeusz Łabuć a jejich cílem bylo vytvořit konstrukci, která by v ničem nezaostávala za tehdejší konkurencí. To se nakonec povedlo, ale cesta ke konečnému výsledku nebyla přímočará. Klíčem k úspěchu jsou samozřejmě vlastnosti křídla.

Německá firma Rolladen Schneider sídlila ve městě Egelsbach poblíž Frankfurtu nad Mohanem. Firma plachtařského nadšence Waltera Schneidera původně vyráběla okna a okenice. Po spojení W. Schneidera s konstruktérem Wolfem Lemke byla v roce 1967 firma přejmenována nejprve na Segelflugzeugbau Schneider OHG a později na definitivní Rolladen-Schneider Flugzeugbau GmbH.

V roce 1962 založil v městečku Schlattstall, které leží jihovýchodně od Stuttgartu, konstruktér Eugene Hänle se svou manželkou Ursulou společný podnik Glasflügel Segelflugzeubau GmbH. Firma prorazila hned v následujícím roce se svou konstrukcí Libelle a pod vedením E. Hänla pak vyrobila stovky laminátových větroňů několika typů.

Konstrukce soutěžního větroně PIK-20 byla navržena jako reakce na pozměněné podmínky pro standardní třídu FAI poté, co byla pro tuto kategorii připuštěna vodní přítěž, zatahovací podvozek a vztlaková klapka spojená s aerodynamickou brzdou.

Francouzský elektroinženýr Henri Mignet se narodil 19.10.1893 v Charente-Maritime. Jeho zálibou však bylo letectví a v povědomí veřejnosti je zapsán jako amatérský letecký konstruktér. Již před první světovou válkou si jako student dopisoval s bratrerm slavného průkopníka létání Otty Lilienthala Gustavem. V roce 1912 také staví svůj první kluzák inspirovaný právě Lilienthalovými konstrukcemi.

Airbus A310 je širokotrupé dopravní letadlo pro střední a dlouhé tratě, jehož konstrukce vychází z předchozího typu A300. Mezi lety 1982 a 2007 bylo vyrobeno 255 kusů A310 a čtyři z nich se zapsaly i do historie Československých (resp. Českých), aerolinií. Po roce 1989 byly prvními západními letouny, létajícími u ČSA a od roku 1994 také jedinými dálkovými letadly ve flotile.

Označení ASW-24 se poprvé objevilo u firmy Alexander Schleicher GmbH v roce 1985. I když větroň s tímto označením nesl výrobní číslo 24000, jednalo se ve skutečnosti o upravený ASW-20, který byl opatřen křídlem bez vztlakové klapky. Na novém větroni standardní třídy ale Gerhard Waibel dále pracoval, takže konečná podoba se od onoho upraveného ASW-20 značně lišila. Za první prototyp ASW-24 tak lze považovat až větroň, který byl zalétán 14.12.1987.

Dvoumístný větroň navrhl Rudolf Kaiser jako pokračovatele svých předchozích typů Ka-2 a K-7. Prototyp byl zalétán v červenci 1966 a v následujících letech 1966 až 1980 bylo pak vyrobeno u firmy Alexander Schleicher 617 kusů. Dalších asi 80 licenčních ASK-13 bylo vyrobeno do roku 1992 v německém Oerlinghausenu firmou Jubi GmbH. V prodeji byla také stavebnice ASK-13 pro amatérské stavitele.

Dvoumístný motorizovaný kluzák se sedadly vedle sebe byl vyvinut v Szybowcowych Zakladach Doswiadczalnych v polském městě Bielsko-Biala pod vedením ing. Tadeusze Łabucia. Projektové práce byly zahájeny na základě zakázky výrobce motorů Ernesta Khüna z tehdejší NSR, který si v Polsku objednal projekt motorového kluzáku pro svůj motor Stark. Prototyp byl oficiálně zalétán 13.5.1973 s motorem Stamo Stark o výkonu 33,5 kW.

Fokker F27 byl prvním obchodně úspěšným letounem s turbovrtulovými motory, který se dokázal uplatnit coby náhrada za legendární „Dakoty“. Na trh byl uveden v druhé polovině 50. let a celkem jej bylo vyrobeno téměr 600 kusů, dalších dvě stovky letadel byly vyrobeny licenčně u firmy Fairchild v USA. Fokker již před válkou pracoval na projektu obdobného letounu pod označením F.XXIV (nebo i F.24).