Alexander Schleicher ASK-13

Dvoumístný větroň navrhl Rudolf Kaiser jako pokračovatele svých předchozích typů Ka-2 a K-7. Prototyp byl zalétán v červenci 1966 a v následujících letech 1966 až 1980 bylo pak vyrobeno u firmy Alexander Schleicher 617 kusů. Dalších asi 80 licenčních ASK-13 bylo vyrobeno do roku 1992 v německém Oerlinghausenu firmou Jubi GmbH. V prodeji byla také stavebnice ASK-13 pro amatérské stavitele. V současné době je tento větroň stále používán k základnímu plachtařskému výcviku.

Technický popis

ASK-13 je dvoumístný středoplošný větroň smíšené konstrukce.

Dvoudílné křídlo s dopředným šípem 6° ve čtvrtině tětivy a vzepětím 5° má jednonosníkovou dřevěnou konstrukci. Náběžnou hranu křídla tvoří torzní skříň sestavená z nosníku, položeber kolmých k nosníku rozmístěných s roztečí 30 cm a překližkového potahu. V zadní části křídla jsou žebra rozmístěna podélně s osou trupu a s roztečí zhruba 60 cm. Jako celek je křídlo potaženo plátnem. U kořene a středu křídla je použit modifikovaný profil vzniklý z profilů Gö 535 a 549, na koncích křídla je udáván profil Gö 541 (tento profil se mi nepodařilo dohledat, nicméně jej uvádí na svých stránkách přímo Alexander-Schleicher). Křidélka mají dřevěnou kostru a překližkový potah. Několik ASK-13 vÅ¡ak létá s plátěným potahem křidélek (mimo jiné OK-0419). Výchylky křídélek jsou diferencované 15° dolů a 30° nahoru a ovládána jsou táhly. Kovové brzdicí Å¡títy typu Schempp-Hirth ovládané rovněž táhly se vysunují nad i pod křídlo. Hlavní nosníky obou polovin křídla jsou v trupu spojeny pomocí dvou kónických čepů, v zadní části kořenového žebra je pak kování, které je drženo čepy trupu.

Pevné části samonosných ocasních ploch mají jednonosníkovou konstrukci a jsou potaženy překližkou. Základ kostry pohyblivých ploch tvoří překližková torzní skříň, potah kormidel je plátěný. Pravá část výškového kormidla je opatřena velkou vyvažovací ploÅ¡kou. Výškovka s výchylkymi ±20° je ovládána táhly, směrovka s výchylkami ±30° lany. VOP o rozpětí 3000 mm je demontovatelná.

Kostra trupu je svařena z ocelových trubek a doplněna o smrkové podélníky. Příď trupu kryje laminátová kapota, hřbet zadní části trupu za kabinou je potažen překližkou, zbytek potahu tvoří plátno. Později byly některé stroje upraveny prodloužením laminátového potahu až za kabinu. Oba pilotní prostory jsou zakryty jednodílným překrytem, který se odklápí doprava a v nouzi je odhoditelný. Zajímavostí jsou větroně provozované v Holandsku, které mají v překrytu kabiny vestavěn ochranný rám, předepsaný zdejšími předpisy. Na OK-0419 (původně létal v Holandsku) byl tento rám záhy demontován, ale první lety v ČR absolvoval ještě s ním. Klasická posuvná větrací okénka jsou jen na levé straně překrytu. Pedály nožního řízení jsou stavitelné za letu. Pod pedály jsou instalovány malé podlážky. Jinak kabina postrádá podlahu, takže jsou dobře kontrolovatelné uzly řízení vedoucí spodkem trupu. Ovladač vyvážení výškovky je na pravém boku kabiny. Laminátová sedadla jsou vybavena čtyřbodovými upínacími pásy. V sólo obsazení se pilotuje z předního místa. Přístrojové vybavení se většinou řídí potřebami svých uživatelů. Na obou přístrojových deskách však lze standardně najít rychloměr, výškoměr a variometr. Dalšími možnými přístroji mohou být další variometr, kompas, sklonoměr, hodiny atd. Závěs pro aerovlek je v přídi, závěs pro naviják v těžišti pod trupem.

Hlavní podvozkové nezatažitelné kolo o rozměru 5.00 x 5 je odpruženo gumovými bloky. Kolo je vybaveno bubnovou brzdou spřaženou s aerodynamickými brzdami. Před kolem je umístěna kluzná lyže. Prostor mezi lyží a trupem je většinou potažen tkaninou. Pod kýlovou plochou je klasická ocelová ostruha, která je rovněž odpružena gumovým blokem. Přistávací zařízení doplňují pod konci křídel malá ochranná kolečka. Od roku 1985 je možná přestavba ASK-13, kdy je místo lyže montováno příďové kolo. Ostruha je nahrazována rovněž kolečkem.

Odlišnosti mezi jednotlivými stroji

Díky letitému provozu se jednotlivé stroje kus od kusu liší. Svůj podíl na tom mají hlavně schválené přestavby vydané během provozu mateřskou firmou Alexander Schleicher, které byly pak volitelně realizovány svými majiteli během generálních oprav. Mezi ně patří hlavně zmiňované přestavby podvozku a přídě. Rozdíly lze také najít mezi tvary a umístěním snímačů tlaků v kýlové ploše, různými tvary a umístěním pomocných koleček pod konci křídel, různými typy pák ovládání křidélek a jiných detailech. Jako příklad lze uvést drobné odlišnosti OK-6066. Ten je vybaven aerodynamickými krytkami pák ovládání křidélek a tvarovanými výstupy lan ovládání směrovky z potahu trupu, na pravé straně zadní části trupu pak chybí držadlo pro manipulaci s větroněm na zemi. Levé držadlo je navíc nestandardně vychýleno nahoru. U nás je OK-6066 provozován bez krytu podvozkového kola, i když byl od původního majitele z Německa dovezen s krytem.

Základní technické údaje 

ASK-13 v českém leteckém rejstříku

Prameny

• http://www.alexander-schleicher.de
• http://en.wikipedia.org/wiki/Schleicher_ASK_13
• http://www.aeroweb.cz/clanek.asp?ID=2959&kategorie=14
• http://www.segelflug.de/tests/ASK13/index.html
• Flight manual ASK-13

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Výkresy

Obrázky