Hlavní menu


Nacházíte se zde: Úvodní stranaLetecká technikaAirbus A319

Airbus A319

Airbus A319

Airbus A319 je třetím členem rodiny A320. Jedná se o zkrácenou verzí úspěšného modelu A320, určenou pro provoz na krátkých a středních tratích. Na českém nebi můžeme Airbusy 319 vídat poměrně často – provozují je České aerolinie a také Armáda České republiky.

Vznik

Informace o zahájení prací na výrobě Airbusu A319 byla oficiálně zveřejněna 10. června 1993 na Aerosalonu v Paříži. Předcházela jí objednávka od leasingové společnosti ILFC, která si na konci roku 1992 objenala šest letadel s menší kapacitou, než měl Airbus A320. První objednávka od leteckého operátora poté přišla v únoru 1994 od francouzského dopravce Air Inter. Roll-out prvního stroje se odehrál ve výrobním závodě Airbus v Hamburgu 24.8. 1995 a první let následoval den poté. Letadlo s výrobním číslem 546 a imatrikulací F-WWDB provedlo let trvající 3,5 hodiny. Další testy poté pokračovaly ve francouzském Toulouse. Certifikace Evropského leteckého úřadu JAA získal Airbus A319 10. dubna 1996 a ve stejném měsíci byl u společnosti Swissair poprvé nasazen do běžného provozu.

Popis

Tento typ konstrukčně vychází z Airbusu A320, ze kterého je převzato zhruba 95 % dílů. Hlavní odlišnost spočívá v trupu zkráceném o sedm přepážek. Rozvor podvozku je 11,05 m. Typická obsaditelnost je 124 pasažérů ve dvou třídách. Kapacita palivových nádrží zůstala shodná jako u A320-200 a díky tomu má A319 maximální dolet až 6800 km.

Naprostá většina Airbusů A319 má na každé straně trupu dvoje vstupní dveře a jedny nouzové nad křídlem. V roce 2003 si však easyJet objednal 120 kusů A319 s menšími kuchyňkami pro 156 cestujících v jedné třídě. Kvůli požadavku na rychlou a bezpečnou evakuaci cestujících mají letadla easyJetu nad křídlem dvojici nouzových východů.

Pohonné jednotky jsou zavěšeny nad kompozitových pylonech pod křídlem. Nabízeny jsou dva typy dvouproudových motorů - CFM56-5 nebo IAE V2500.

Podle verze použitého motoru se letadla označují následovně:

A319-111 CFM56-5B5 nebo 5B5/P

A319-112 CFM56-5B6 nebo 5B6/P nebo 5B6/2P

A319-113 CFM56-5A4 nebo 5A4/F

A319-114 CFM56-5A5 nebo 5A5/F

A319-115 CFM56-5B7 nebo 5B7/P

A319-131 IAE Model V2522-A5

A319-132 IAE Model V2524-A5

A319-133 IAE Model V2527M-A5

Další informace o původním A320 lze nalézt v samostatném článku.

Výkresy letounu Airbus A319, autor: Tomáš Rusek

Airbus A319CJ

Airbus nabízí také obchodní verzi značenou A319CJ (Corporate Jet), někdy také pouze ACJ (Airbus Corporate Jet). Projekt byl představen na Paris Airshow v roce 1997, první let se uskutečnil v květnu 1999.

Od klasického Airbusu 319 se odlišuje výkonnější klimatizací, vestavěnými nástupními schůdky po předními dveřmi a zejména přídavnými palivovými nádržemi v nákladovém prostoru. Jsou umístěny v klasických nákladových kontejnerech, takže je lze podle potřeby naložit nebo vyložit. Maximální dolet je až 12 000 km. Zásadní rozdíl pak spočívá v možnosti dodání jakékoliv konfigurace interiéru.

Podrobné informace o A319CJ můžete nalézt v článku Airbus A319 Corporate Jet od Ing. Milana Cvrkala v L+K 02/2006.

Airbus A319LR

A319LR má na palubě pouze 48 sedadel pro cestující, všechny v „Business třídě“ a je určen zejména pro mezikontinentální lety. Oproti A319CJ má jen čtyři přidané palivové nádrže, typický dolet je 8300 km.

Airbusy A319 u ČSA

České Aerolinie provozují celkem devět „malých Airbusů“ - A319. Šest pochází z první objednávky z roku 2004. První dva byly dodány v roce 2007, další čtyři následovaly v roce 2008. České aerolinie také využily předkupní práva na 8 nových A319, které budou dodány v následujících letech. V roce 2009, 2010 a 2011 bylo získáno po jednom letounu.  Interiér letadel je uspořádán do dvou tříd - Economy a Business - a je určen pro 135 cestujících. Původně byly obě třídy vybaveny univerzálními sedačkami, které se roztahují či stahují podle požadavku, kolik cestujících má sedět na jedné straně v řadě. Nyní mají být Airbusy 319 postupně vybaveny v obchodní třídě novými sedačkami, jako první obdržel tyto sedačky A319 OK-PET v únoru 2011, viz obrázek.

RegistraceTypVýrobní čísloJménoDodánoPoznámky
OK-MEK A319-112 3043 Šumava 8.3.2007 Nový, zálet 19.2.2007 (D-AVWL)
OK-MEL A319-112 3094 Vysočina 19.4.2007 Nový, zálet 5.4.2007 (D-AVWN)
OK-NEM A319-112 3406 Vltava 21.2.2008 Nový, zálet 13.2.2008 (D-AVYB), nové zbarvení
OK-NEN A319-112 3436 Labe 17.3.2008 Nový, zálet 5.3.2008 (D-AVYJ), nové zbarvení
OK-NEO A319-112 3452 Dyje 3.4.2008 Nový, zálet 19.3.2008 (D-AVYY), nové zbarvení
OK-NEP A319-112 3660 Odra 30.9.2008 Nový, zálet 23.9.2008 (D-AVYT), nové zbarvení
OK-OER A319-112 3892   7.5.2009 Nový, zálet 28.4.2009 (D-AVWK), nové zbarvení
OK-PET A319-112 4258   31.3.2010 Nový, zálet 25.3.2010 (D-AVYM), nové zbarvení
OK-REQ A319-112 4713   23.5.2011 Nový, zálet 9.5.2011 (D-AVYS), nové zbarvení

Airbusy A319CJ Vzdušných sil AČR

V dubnu 2005 česká vláda rozhodla o obnově letadel tzv. vládní letky a jako první přišla na řadu náhrada dvojice Tupolevů Tu-154. Byly osloveny dvě firmy – Boeing (letadlo Boeing Business Jet) a Airbus (Airbus Corporate Jet), Boeing ale nepodal nabídku. Proto byla dne 9. března 2006 se společností Airbus podepsána smlouva na dodávku dvou A319CJ, vybavených podle požadavků AČR.

Zálet prvního Airbusu 319CJ (v. č. 2801, tovární registrace D-AVWU) se uskutečnil 26. června 2006 na továrním letišti v Hamburku. Pátého července byl předán společnosti Lufthansa Technik k zástavbě interiéru a povrchové úpravě. Dne 30. ledna 2007 přelétl do České republiky, kde v 15.33 dosedl na dráhu vojenského letiště v Praze-Kbelích. Do provozu byl oficiálně zařazen 6. února. Obdržel evidenční číslo 2801 a při slavnostním křtu 26. října 2007 dostal jméno po generálu Karlu Janouškovi.

Druhý Airbus (výr.č. 3085, tovární registrace D-AVYU) absolvoval zálet 11. dubna 2007, na rozdíl od prvního stroje obdržel zbarvení již ve výrobním závodě. K instalaci interiéru byl předán 26. dubna a ve Kbelích přistál 27. září 2007. Má evidenční číslo 3085 a na přídi nese jméno generála Josefa Ocelky.

Interiér obou letounů je možno upravovat do dvou podob – VIP se 44 sedadly, nebo pro transport vojáků ve třídě Economy se 100 sedadly. U obou verzí zůstává zachován VIP salonek hned za pilotní kabinou. Salonku na pravé straně dominuje velká rozkládací pohovka vybavená také bezpečnostními pásy. Naproti ní, na levé straně jsou pak proti sobě dvě polohovatelná otočná křesla s rozkládacím stolkem. Kapacita salonku tak činí čtyři cestující, kteří se mohou dělit o dvě LCD obrazovky instalované na stěnách přepážek. Součástí salonku je pak ještě komunikační centrum a malá koupelna s toaletou. Pod velkým zrcadlem je umístěno kovové umyvadlo a naproti němu pak sprchový kout. Toaleta je ukryta pod víkem sedací lavice. U VIP provedení je za salonkem umístěn jednací místnost, která má kapacitu osm cestujících. Ti mohou využít stejných polohovatelných křesel, vždy po čtyřech u jednoho stolku. Za další přepážkou se závěsem se pak nachází oddíl s celkem dvaatřiceti sedadly, vždy po čtyřech v jedné řadě. Součástí dodávky byly dvě sady interiéru na každý stroj. Díky tomu lze každý z nich během 24 hodin přestavět podle aktuální potřeby. Nicméně z důvodu vyšší pravděpodobnosti poškození se s příliš častými změnami konfigurace nepočítá – letoun ev.č. 2081 by tak měl být provozován ve VIP konfiguraci, zatímco 3805 je určen pro transport až 100 cestujících. Díky tomu má o jednu tunu vyšší maximální vzletovou hmotnost (76 500 kg) ve srovnání s letounem 2081.

Letoun ev.č. 3085 lze navíc upravit pro letecký transport raněných a nemocných (MEDEVAC). Do druhého airbusu lze instalovat čtyři lůžka pro lehce zraněné nebo dvě lůžka pro lehce zraněné a dvě speciální transportní jednotky pro těžce zraněné či nemocné pacienty označované PTU (Patient Transport Unit). Tyto jednotky představují plnohodnotné anesteziologicko-resuscitační oddělení. Přestavbu na plně vybavenou verzi MEDEVAC je možno provést během 12 až 16 hodin.

Oproti standardním civilním A319, provozovaným například u ČSA, se vojenské letouny mírně odlišují. Pohon zajišťují motory CFM 56-5B7 o maximálním tahu 117,9 kN. Do letadla lze nainstalovat až šest přídavných palivových nádrží v předním i zadním nákladovém prostoru. V běžném provozu se počítá maximálně se čtyřmi nádržemi, při instalaci všech šesti je totiž zabrán celý prostoru pro zavazadla. Dále jsou české vojenské ACJ vybaveny vlastními elektricky ovládanými schůdky pod levými předními nástupními dveřmi, karbonovými brzdami Messier-Bugatti, které jsou účinnější a není je nutné po přistání chladit. Na palubě je k dispozici elektrická síť se standardním napětí 230 V, instalováno je také nezávislé komunikační zařízení, které umožňuje šifrované spojení. Zajímavostí je, že oba letouny jsou vybaveny i systémem BP-450, který upozorní obsluhu na případnou snahu o vniknutí do letounu, pokud parkuje na nestřežené ploše.

Oba naše vojenské Airbusy již nesou nové zbarvení, které by v budoucnu měla obdržet všechna nově zaváděná letadla vládní letky. Zbarvení má v první řadě reprezentovat Českou republiku a až v druhé řadě armádu. Proto je na SOP český lev, zatímco vojenský znak je na boční straně motorů. Také na trupu je velkým písmem Česká republika, zatímco Czech air force je méně nápadné. Autorem nového zbarvení je akademický malíř Pavel Holý z Vojenského historického ústavu Praha, další informace lze nalézt v článku „Kabát pro Airbus“ v L+K 09/2006.

Základní technické údaje 

Rozpětí: 34,09 m
Délka: 33,84 m
Výška: 11,76 m
Plocha křídla: 122,60 m2
Prázdná hmotnost: cca 40 000 kg
Max. vzletová hmotnost: 64 000 kg
Max. přistávací hmotnost: 61 000 kg
Max. hmotnost bez paliva: 57 000 kg
Palivo: 24 210 l
Platící náklad: 13 200 kg
Cestovní rychlost: 0.78 M
Maximální rychlost: 0.82 M
Dolet: 6850 km

 

Použitá literatura 

  • CVRKAL, Milan. Airbusy rodiny A320 pro ČSA. Letectví + kosmonautika. 2005, č. 3, s. 78–82.
  • CVRKAL, Milan. Malé Airbusy pětkrát jinak. Letectví + kosmonautika. 1995, č. 24
  • ČADIL, Jan. Kbelské Airbusy. Letectví + kosmonautika. 2007, č. 11, s. 26-29.
  • ČADIL, Jan. A319CJ se představil v českých barvách. Letectví + kosmonautika. 2006, č. 08, s. 4-5.
  • CVRKAL, Milan. Airbus A319 Corporate Jet. Letectví + kosmonautika. 2006, č. 02, s. 64-69.
  • HOLÝ, Pavel. Kabát pro Airbus. Letectví + kosmonautika. 2006, č. 09, s. 40-41.
  • http://en.wikipedia.org/wiki/Airbus_A320_family
  • http://www.airliners.net/aircraft-data/stats.main?id=22
  • http://www.airliners.net/aircraft-data/stats.main?id=30

Další informace

Vyhledávání

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Zveřejněno: 19.8.2010
Poslední úprava: 25.11.2011

Kapitoly

Výkresy

Obrázky


Nahoru | Úvodní strana | Kontakt | Mapa webu | Autoři | RSS
Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]