SZD 45 A Ogar

Dvoumístný motorizovaný kluzák se sedadly vedle sebe byl vyvinut v Szybowcowych Zakladach Doswiadczalnych v polském městě Bielsko-Biala pod vedením ing. Tadeusze Łabucia. Projektové práce byly zahájeny na základě zakázky výrobce motorů Ernesta Khüna z tehdejší NSR, který si v Polsku objednal projekt motorového kluzáku pro svůj motor Stark.

Prototyp byl oficiálně zalétán 13.5.1973 s motorem Stamo Stark o výkonu 33,5 kW. Ve skutečnosti se však dostal do vzduchu již o dva dny dříve „omylem“ během pojížděcích zkoušek.

Motor Stark se však nepodařilo výrobci certifikovat, a proto byl druhý prototyp upraven pro pohon motorem Limbach. Jelikož měl Limbach o 15 kg větší hmotnost, byl téměř hotový druhý prototyp dovážen z důvodu zachování těžiště přídavným balastem a takto zalétán 23.4.1974. Teprve na dalších strojích byla správná poloha těžiště upravena změnou šípovitosti křídel. První sériový stroj byl pak pod označením SZD-45 A zalétán 19.5.1975. Do roku 1979 bylo vyrobeno celkem 63 sériových SZD-45 A a jeden SZD-45-2 Ogar F. Celkem tedy bylo i s prototypy vyrobeno 66 Ogarů.

Během provozu procházely jednotlivé stroje různými přestavbami, díky kterým vznikaly další verze.

Verze

SZD-45: Dva prototypy s motorem Stamo Stark-45 SG.

SZD-45 A Ogar: Sériové letouny poháněné motorem Limbach. Postaveno 63 kusů.

SZD-45-2 Ogar F: Pohon dvouválcovým motorem Franklin 2A-120, zálet 13.3.1979. Vyroben byl jen v jednom exempláři.

SZD-45 AR Ogar AR: SZD-45 A upravené v USA pro pohon motorem Revmaster s kovovou třílistou vrtulí. První upravený stroj byl zalétán v červnu 1978.

SZD-45 AM: Prototyp SZD-45-2 přestavěný v roce 1979 pro pohon motorem Limbach a vybavený dvoukolým podvozkem.

SZD-45 W: První prototyp SZD-45 zalétaný 10.9.1979 s winglety a upravenými pomocnými kolečky pod konci křídel.

Technický popis

Základ kostry křídla tvoří torzní skříň vytvořená hlavním dřevěným nosníkem a překližkovým potahem náběžné části křídla. Překližkový potah je navíc přelaminován skelnou tkaninou. Žebra jsou dřevěná a laminátová. U kořene křídla je použit profil Wortmann FX-61-168, na koncích pak FX-61-126 (některé prameny uvádějí koncový profil FX-60-126). Zadní konce okrajových oblouků jsou prohnuty nahoru. Hloubka křídla u kořene je 1582 mm, na koncích 530 mm. Vzepětí křídla činí 1,5°. Křídlo je vybaveno brzdícími Å¡títy, které se vysunují nad i pod křídlo. Křidélka jsou vyrobena ze skelného laminátu a vyplněna pěnou. Uchycena jsou na pomocném dřevěném nosníku křídla a ovládají se pomocí táhla.

Ocasní plochy v T konfiguraci jsou opatřeny symetrickým profilem. VOP má rozpětí 3600 mm a hloubku 750 mm. Potah kýlové plochy je vytvarován z duralového plechu a její pevnost zajišťují vlepovaná laminátová žebra. Demontovatelný překližkový stabilizátor je na kýlové ploše zajištěn pomocí montážního táhla vyčnívajícího pod vrcholem kýlové plochy. Kormidla mají laminátová žebra a plátěný potah. Výškovka je opatřena na okrajových obloucích statickým vyvážením. Přenos řídících sil na směrovku je zajišťován lany, na výškovku táhly.

Trup má smíšenou konstrukci. Přední gondola s pilotní kabinou je vyrobena jako sklolaminátová skořepina, která je v místě napojení křídel zesílena dřevěnými přepážkami. Ke trupové gondole je přišroubován nosník ocasních ploch, jenž je svinutý z duralového plechu a v přední části navíc zespod zpevněn vně montovanou výztuhou.

Pilotní překryt tvoří pevný štítek a nahoru odklopná zadní část, která je v otevřené poloze držena pevnou vzpěrou pohybující se v kolejničce po levé straně pilotního prostoru. Poněkud nízký pilotní prostor byl na několika strojích upraven montáží většího překrytu, který je více vypoulený nad obrys trupu. Pilotní sedadla jsou umístěna vedle sebe, přičemž pravé je mírně posunuto dozadu. Opěrky zad jsou nastavitelné na zemi. Klasické řízení je zdvojené, pedály nožního řízení jsou stavitelné za letu. Pravé nožní řízení je opět posunuto mírně vzad a pravá řídící páka je rovněž tvarována podle posunutého sedadla. Přístrojová deska je osazena výškoměrem W-10S, variometrem WRS-5, rychloměrem PR-250S, zatáčkoměrem EZS-2, otáčkoměrem motoru, teploměrem oleje, tlakoměrem oleje, teploměrem hlavy čtvrtého válce TCT-13, voltampérmetrem ME-60 a palubními hodinami. Zcela vpravo je v palubní desce místo pro radiostanici. Uprostřed rámu čelního štítku je madlo usnadňující vstup do letounu a před ním je na skle přichycen kompas. Ovládání motoru je umístěno na sloupku pod středem palubní desky. Mezi sedadly je umístěna páka zatahování podvozku a ovladač pružinového podélného vyvážení. Páky ovládání brzdících klapek byly umístěny po stranách pilotního prostoru. Větrání kabiny je umožněno posuvnými okénky nesymetricky umístěnými po stranách překrytu kabiny a uzavíratelným vstupem vzduchu před čelním štítkem ovládaným pomocí táhla ze středového sloupku pod palubní deskou. Před pedály nožního řízení je v přídi umístěna palubní baterie.

Pohon verze SZD-45 A zajišťuje plochý, vzduchem chlazený, čtyřválcový motor Limbach SL 1700 EC o výkonu 50 kW s tlačnou dřevěnou dvoulistou vrtulí Hoffmann o průměru 150 cm nebo 145 cm. Na Ogarech se používá několik typů výfukových tlumičů. Díky uspořádání válců motoru Limbach je pravý tlumič posunut o 40 mm dozadu. Dělený motorový kryt je vyroben z laminátu. Jeho provedení se na jednotlivých strojích může v detailech lišit. Laminátová palivová nádrž o objemu 30 l je umístěna za sedadly pilotů.

Přistávací zařízení tvoří jednokolový podvozek, ostruha a pomocná kolečka pod konci křídel. Hlavní podvozkové kolo je částečně zatažitelné a má rozměr 400 x 150 mm. Uchyceno je v kompaktní kompozitové vidlici, která je současně tvarována jako blatník. Vybaveno je diskovou brzdou ovládanou mechanicky společně s pákou ovládání aerodynamických brzd. Vidlice je odpružena pomocí čtyř gumových bloků vložených mezi souosé čtyřhranné profily, které tvoří současně osu sklápění během zatahování. Uspořádání podvozku dovoluje přistání bez poškození i v zataženém stavu. Řiditelná ostruha s kolečkem 200 x 50 mm je uchycena na pružném kompozitovém rameni vybíhajícím z otevřeného konce trupového nosníku. Před ostruhovým kolečkem bývá ukotveno zemnící lanko. Pomocná kolečka o rozměrech 200 x 50 mm jsou umístěna na laminátových vzpěrách na koncích křídel.

SZD-45 v českém rejstříku

Základní technické údaje

Prameny

• Polska technika lotnicza – materiały historiczne 36 (dostupné na http://www.smil.org.pl/ptl/wyklady/36_Motoszybowiec_SZD-45_Ogar.pdf)
• Przegląd modelarski 1/1999
• RC revue 2/2009
• Modelář 11/1979

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Výkresy

Obrázky