Dewoitine P-3

Kluzák P-3 vznikl v roce 1922 a byl přímým pokračovatelem typu P-2. P-2 se vyznačoval trupem kruhového průřezu a pružným křídlem bez křidélek. Novému kluzáku dal jeho tvůrce Émil Dewoitine trup hranatý, křídlo bylo překonstruováno na tuhé s křidélky a v této podobě ho vyráběl sériově ve své továrně v Toulouse ve Francii pod označením P-3. Později byl z jednomístného kluzáku P-3 ještě vyvinut dvoumístný typ P-4.

V roce 1923 zakoupilo Československo ve Francii prostřednictvím MNO dva kusy kluzáků P-3. U nás se v dobovém tisku značily pouze jako kluzák Dewoitine, případně Dewoitine 5 nebo Dewoitine II, podle přidělených startovních čísel na plachtařských soutěžích.

Kluzáky byly 22.11.1923 přiděleny k LP1 a LP3. Oba se účastnily I. národní soutěže plachtových letadel v Brně v roce 1924. Zde mjr. Skála na P-3 zároveň vytvořil první československé rekordy ve své kategorii a to v trvání letu výkonem 2 hodiny 21 minut 51 sekund a letem na vzdálenost s hodnotou 1650 metrů.

V únoru 1925 se kluzák Dewoitine LP3 nachází po havárii v plukovních dílnách. V dubnu téhož roku jsou však již oba kluzáky v Medlánkách na II. národní soutěži plachtových letadel pilotovány pplk. Skálou a ppor. Šapošnikovem. Od 28.10.1925 se konaly III. národní plachtařské závody na vrchu Zvičina u Dvora Králové a oba kluzáky zde byly opět zapsány. LP1 reprezentoval pplk. Skála, za LP3 startoval rtm. Kašpar. Na přelomu let 1925/26 jsou oba kluzáky hlášené jako určené k opravě. Mohlo se jednat o opravy poškození způsobené při sněhové bouři, která předčasně ukončila 12.11. závody na Zvičině.

Koncem roku 1926 je kluzák LP1 vykazován jako uskladněný, LP3 jej uvádí ve stavu 5. letky.

Další zprávy o větroních Dewoitine jsou až z roku 1928, kdy pplk. Skála (LP1?) na kluzáku Dewoitine zkouší nový plachtařský terén v Železných Horách a objevuje se opět ve stavu LP3 u 5. letky. Tou dobou však již možná byla přestavěna také motoavieta Dewoitine D-7 na bezmotorový kluzák, a proto není jisté, který typ se vlastně pod pojmem „kluzák Dewoitine“ v hlášeních objevuje.

Jisté je, že jedna Dewoitina skončila svou kariéru po havárii dne 17.10.1931 u Pasek v okrese Šumperk. Po startu byl kluzák stržen poryvem větru do lesa a utpěl 75% poškození, plk. Skála byl při havárii lehce zraněn. Výnos o zrušení kluzáku vydalo MNO až 28.3.1934.

Technický popis

Dewoitine P-3 byl jednomístný samonosný hornoplošný kluzák.

Dvoudílné jednonosníkové křídlo mělo tlustý klenutý profil podobný profilu Göttingen Gö430. Náběžná část až k nosníku byla potažena překližkou a tvořila spolu s nosníkem tuhou torzní skříň. Odtokovou hranu tvořil ocelový drát a celé křídlo bylo potaženo plátnem. Křidélka byla ovládána lany.

Plovoucí výškovka měla podobnou konstrukci jako křídlo a byla uchycena na vodorovném zakončení trupu. Kýlová plocha měla trojúhelníkový tvar. Tvar směrového kormidla se na československém P-3 No.3 podle fotografií několikrát změnil (tím došlo zřejmě i k mírnému zvětšení celkové délky kluzáku). Výškovka byla ovládána lany. Z fotografií není zřetelný způsob ovládání směrového kormidla, lze však předpokládat, že byl podobný jako na typu D-7.

Trup čtvercového průřezu měl dřevěnou kostru a překližkový potah. Příď tvořila tvarovaná odnímatelná hliníková kapota, která přecházela ze čtvercového průřezu trupu plynule do kruhové špičky. Pilotní prostor byl zakryt krytem s malým otvorem, ze kterého pilotovi za letu vyčnívala pouze hlava. Pro vstup do kabiny se kryt odklápěl směrem dozadu. Řízení bylo klasické. Na přídi byla nejméně u jedné naší P-3 instalována venturiho trubice. Přístroj (pravděpodobně rychloměr) pak byl umístěn vně trupu před pilotem na horní straně trupu. Hák pro start gumovým lanem byl umístěn pod trupem v úrovni podvozku.

Hlavní dvoukolý podvozek z ocelových trubek měl odpružení ukryté v trupu. Na našich P-3 se objevovala jak klasická kola s pneumatikou a plátnem potaženým výpletem, tak i malá kolečka bez pneumatiky. Pod zadní částí trupu byla ostruha.

Zbarvení

Oba naše kluzáky byly provozovány v barvě materiálu. Jediné označení bylo na směrovém kormidle, kde byl nápis: DEWOITINE P-3 No3 vyvedený zřejmě v černé barvě. Výrobní číslo druhého kluzáku není ze záběrů zcela zřetelné – lze jej přečíst jako No1. Při úpravě směrovky během závodů v Medlánkách v roce 1924 byl nápis částečně překryt plátnem nově potažených částí. Existuje však také několik fotografií, na kterých nejsou na směrovce nápisy žádné, což se dá vysvětlit pozdějším novým potahem při opravách.

Základní technické údaje 

Poděkování

Za pomoc a poskytnutí informací ze svého archivu patří mé poděkování Viliamu Klabníkovi.

Prameny

• Letectví ročník 1925
• Hlášení leteckých pluků 1 a 3 z let 1924 až 1934 (archiv Viliama Klabníka)
• Ladislav Vejvoda: Bezmotorová letadla v Československu 1918-1939; Svět křídel 2009
• Ladislav Vejvoda: Na křídlech větru; Svět křídel 2010

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Výkresy

Obrázky