Československo bylo právem považováno za vyspělý letecký stát díky stíhacím i civilním letadlům. O hodně horší však situace byla v bombardovacím letectvu. Poté co zklamaly domácí typy Aero A-42 a Letov Š-33 a licenčně vyráběné Fokkery F-IX byly značně zastaralé, bylo se třeba poohlédnout po modernějších strojích. Naším hlavním spojencem té doby byla Francie, proto v úvahu připadaly stroje Marcel Bloch MB-200 a Potez 540. Oba stroje si naši letci vyzkoušeli, Potez přímo ve Francii, Bloch u nás ve dnech 21.2. až 11.3.1935. MNO nakonec vybralo typ Marcel Bloch MB-200, přestože Potez 540 měl vyšší výkony a levnější výrobu, hlavní výhodou MB-200 byla celokovová konstrukce.
Licence byla zakoupena v roce 1935 a v květnu téhož roku přiletěl do Československa vzorový kus. Licenční výroba měla probíhat v Aeru a Avii. Konečně to vypadalo, že naše letectvo dostane na svou dobu moderní bombardovací stroje, ale v důsledku zdržení sériové výroby dostalo naše letectvo první stroje až v roce 1937. V dubnu začaly přicházet stroje k jednotkám. V Avii vzniklo celkem 12 MB-200 a v Aeru 61 strojů, celkem tedy 73 kusů, z nichž poslední tři přebírali okupanti.
První stroje ze sériové výroby začaly přebírat letky 81 až 86 Leteckých pluků 5 a 6. Celkově je význam MB-200 pro naše letectvo rozpačitý. Jeho nízká rychlost umožňovala pouze noční nálety, letoun měl také problémy s letem pouze na jeden motor a navíc byl neúměrně drahý – jeden stroj stál cca. 2,3 mil. korun a za stejnou cenu šlo pořídit tři stíhačky Avia B-534. Na druhou stranu je třeba uznat že všechny MB-200 sloužily spolehlivě, ve své době představovaly to nejlepší ve své kategorii a díky nim si naši letci mohli osvojit pilotáž letounů s větším jednotkovým zatížením křídla, vzájemnou spolupráci uvnitř letounu, práci ve střeleckých věžích, dlouhé navigační lety za noci bez vidu, lety v rojích tak, aby celý roj mohl být chráněn vzájemnou spoluprací střelců všech letounů apod.
V době vrcholící mnichovské krize bylo na letištích rozmístěno 54 ks těchto letounů. Společně s dalšími stroji tvořily bombardovací skupinu pod velením plk. Viléma Stanovského SV od Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod). Jejich bojová hodnota nebyla vysoká, proto se s nimi počítalo pouze pro noční nálety. I přesto byly v osudném září 1938 jejich osádky připraveny a odhodlány bránit svou vlast.
Letka č. | Písmeno | Peruť | Výzbroj | Velitel | Základní letiště |
---|---|---|---|---|---|
81 | B | I/5 | MB-200 F-IX |
škpt. Václav Vondrák | Křižanov |
82 | R | I/5 | MB-200 | Křižanov | |
83 | N | II/5 | MB-200 | škpt. František Nožín | Brno |
84 | O | II/5 | MB-200 | Brno | |
85 | N (??) | III/6 | MB-200 Ab-101 F-IX B-71 |
škpt. Mikuláš Petrov | Německý brod |
86 | M | III/6 | MB-200 F-IX B-71 |
škpt. Václav Fuksa | Německý Brod |
82., 83., 84., 85., a 86. letka tvořila tzv. bombardovací skupinu pod velením plk. Viléma Stanovského, SV Německý Brod.
Po Mnichovu se pokoušelo letectvo zbavit všech zastaralých letounů a byl nabídnut i odprodej MB-200; celkem 36 kusů. Probíhala jednání se Španělskem a Čínou, žádný obchod se však neuskutečnil. V březnu 1939 tak padly do rukou nacistů všechny naše MB-200, které pak prodali svým spojencům. Celkem 25 jich sloužilo v Rumunsku, 12 v Bulharsku a několik dalších v Chorvatsku. Jeden zůstal po 14. březnu 1939 na Slovensku.
Aero MB-200 byl celokovový dvoumotorový těžký bombardovací letoun, hornoplošník s pevným podvozkem a z posádkou 4–6 mužů (první a druhý pilot, bombometčík-přední střelec, zadní střelec-radiotelegrafista, dolní střelec a případně navigátor).
Trup obdélníkového prúřezu měl nosný potak a skládal se ze tří částí – přední s prostorem pro bombometčíka a střeleckou věží, střední tvořící s centroplánem jeden celek a zahrnující pilotní kabinu, prostor pro radiotelegrafistu a pumovnici a zadní část se zadními střeleckými prostory, ocasními plochami a ostruhovým kolem.
Křídlo se skládalo ze tří částí, střední část vytvářela s trupem centroplán, a byla obdélníkového průřezu, vnější části měly tvar lichoběžníku. Ve střední části křídla byl prostor pro montáž trojhranných nádrží LPH. S centroplánem byly pevně spojeny i motorové gondoly. Ke stavbě byl používán dural a kvalitní oceli.
Ocasní plochy byly celoduralové konstrukce s nosníky. Směrovka a výškovka měly výkiv 20° na každou stranu.
Přistávácí zařízení tvořil pevný podvozek o rozchodu kol 4,87 m s elektronovými koly 1350×300 mm. Kola mohla být opatřena kapkovitými zákryty. Ostruhu tvořilo kolečko o rozměru 420×185 mm.
Pohon zajišťovaly dva motory Walter K-14-I o nominálním výkonu 588 kW (800 k) ve výšce 3850 m při 2400 ot/min. Na pravé straně byl motor pravotočivý, na levé levotočivý. Spouštění motorů se dělo stlačeným vzduchem.
Výzbroj tvořilo běžně pět kulometů vz.30 ráže 7,92 mm. Přední horní věž obsahovala jeden kulomet s cca 500 náboji v nábojové pásu. Zadní horní věž obsahovala dvojkulomet se zásobou cca 500 nábojů v nábojovém pásu na zbraň, dále pak dva zásobníky po 60 nábojích na nasazení přímo na kulomet. Zadní spodní věž obsahovala rovněž dvojkulomet s 500 náboji v nábojových pásech na zbraň, i zde byly dva 60 nábojové zásobníky, které bylo možné nasadit přímo na kulomety. Všechny věže měly regulovatelnou kompenzaci odpovídající rychlosti od 160 až 360 km/h. Na letoun bylo možné pověsit až cca 1400 kg pum. Pod trup dva horizontální závěsníky pro pumu 500 kg nebo 2×100 kg, 4 horizontální závěsníky pro pumy 200 kg nebo 2×500 kg. Do trupu 8 normálních pumovnic pro pumy do 100 kg. Pod křídlo 10 závěsníku pro pumy do 20 kg. Tyto zásobníky se používaly pro tzv. osvětlovací pumy.
Letouny měly standardní nátěr khaki na všech plochách. Barva byla matná. Na křídlech a SOP kokardy s modrým lemem. Na trupu do květnové mobilizace znak 5. či 6. LP a písmeno bojové nebo cvičné letky. Typové a tovární označeni letounu MB-200 bylo pod třetím okénkem na boku přídě. U sériových letounů bylo typové a kusové číslo odděleno čárkou (například MB.200–27). Prototyp měl písmena MB vyšší než čísla typová a kusová, a ta byla oddělena tečkou
– Velek, Martin & Pajer, Miloslav & Krumbach, Jan: Ilustrovaná historie letectví (Iljušin Il-28, Vickers Wellington, Marcel Bloch MB-200), Naše vojsko 1987
- Němeček, Václav: Československá letadla I, Naše Vojsko 1984.
- Rajlich, Jiří & Sehnal, Jiří: Vzduch je naše moře, Naše vojsko 1993
- John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938, Baroko&Fox, 1996
- Model Hobby magazín leden 2000
- L+K 3–7/86
Typ | MB-200 |
---|---|
Rozpětí | 22,45 m |
Délka | 15,88 m |
Výška | 3,92 m |
Plocha křídel | 67 m2 |
Hmotnost prázdného letadla | 4 195 kg |
Vzletová hmotnost | 7 200 kg |
Max. rychlost | 280 km/h |
Pohon | 2 × Walter K-14 o výkonu 551 kW |
Dostup | 6 500 km |
Dolet | 1 000 km |
Stoupavost | 4,4 m/s |
Výzbroj | 1 440 kg pum, pět kulometů ráže 7,92 mm |