Hlavní menu


Nacházíte se zde: Úvodní stranaOsobnostiJindřich Kostrba

Jindřich Kostrba

Jindřich Kostrba

Jindřich Kostrba patří mezi nejvýznamnější osobnosti z historie československého letectví. Již za první světové války létal v rakousko-uherském letectvu a dosáhl osmi potvrzených sestřelů. Hned po válce začal s výstavbou československého vojenského letectva a stal se jeho prvním velitelem, proto bývá také někdy nazýván „otcem československého letectva“.

Cesta k letadlům

Jindřich Kostrba se narodil 22. října 1883 v Kutné Hoře. V Praze vystudoval Vinohradské reálné gymnázium a zde se setkal s budoucími letci, kteří se později také zapsali do historie československého letectví. Byli to Rudolf Holeka a Karel Hupner. Jindřich Kostrba se po vystudování gymnázia rozhodl pro kariéru profesionálního vojáka, proto byl po absolvování kadetky v roce 1903 zařazen k 57. pěšímu pluku v Haliči. O deset let později byl již jako poručík přidělen k pěšímu pluku č. 73 v Praze. Jeho bývalý spolužák Rudolf Holeka mezitím absolvoval pilotní výcvik a stal se jedním z prvních pilotů rakousko-uherské armády a prvním Čechem v letectvu rakouské monarchie vůbec. Právě na Holekovu přímluvu se Jinřich Kostrba rozhodl vstoupit do letectva.

Leteckým pozorovatelem

Ještě před začátkem první světové války stihl Jindřich Kostrba prodělat pozorovatelský výcvik. Na žádost Rudolfa Holeky byl zařazen k jednotce Flik 8, dislokované na ruské frontě v Haliči. První bojový let absolvoval se svým českým spolubojovníkem a nedopadl nejlépe – Holeka musel kvůli poruše benzinové pumpy nouzově přistát, oběma letcům se však nic nestalo. Při dalších letech, většinou na letounech Knoller-Albatros B.I a D.F.W. B.I, projevil Kostrba odvahu a zdatnost. Proto také v září 1914 obdržel rakouský Záslužný vojenský kříž III. třídy (Militärverdi­enstkreuz d. 3 Klasse). Na ruské frontě působil do 1. března 1915. Za tu dobu vykonal 69 letů včetně 35 dálkových průzkumů.1) Poté se spolu s Flikem 8 přesunul na italskou frontu, kde vykonal řadu dalších průzkumných a bombardovacích letů. Působil zde až do konce července, kdy bylo splněno jeho přání – byl přijat do pilotního výcviku.

Stíhacím pilotem

V srpnu 1915 byl odeslán do pilotního výcviku k jednotce Flek 8. Absolvoval 280 cvičných letů a 28. října 1915 obdržel od rakouského Aeroklubu mezinárodní pilotní diplom FAI-R číslo 254.1) V polovině prosince 1915 se vrátil na italskou frontu, kde byl přidělen k Fliku 4 (dislokovaném v Heidenschaftu) jako zástupce velitele, jímž byl Hauptmann Mathias Bernath. Nejlepšími letouny této jednotky byly německé Fokkery E.III, v Rakousko-Uherské armádě značené A.III. Jejich nevýhodou bylo, že nesměly být nasazovány nad nepřátelským územím, neboť byly vybaveny synchronizačním zařízení pro střelbu okruhem vrtule a kvůli utajení se nesměly v žádném případě dostat do rukou nepřátele.2)

Osmnáctého února 1918 nastala situace, na kterou rakouští piloti čekali – přes hranici přelétlo sedm italských bombardérů Caproni Ca.1 od 4a Squadriglia de Bombardamenti, jejichž cílem bylo město Lublaň. Po osmé hodině vzlétli rakouští stíhači, mezi nimi i Jindřich Kostrba na Fokkeru A.III s číslem 03.51. Při prvním útoka se mu povedlo těžce poškodit jeden z italských letounů, takže ten při nouzovém přistání havaroval a byl úplně zničen. Po přezbrojení a doplnění pohonných hmot byl Kostrba opět ve vzduchu a hledal nepřítele. Toho uviděl nad městečkem Opcina, kde letěl osamocený Caudron G.IV. Po krátkém souboji šel italský letoun k zemi a Jindřich Kostrba si mohl připsat další vítězství. Ještě během tohoto letu se mu ve spolupráci s Feldweblem Brocinerem povedlo „dostat“ dalšího Itala – bombardovací Caproni Ca.1. Kostrbovi se tak povedlo sestřelit během 65 minut tři nepřátelská letadla a stal se prvním rakousko-uherským pilotem, který během jednoho dne dosáhl tří sestřelů.

Počátkem března 1916 byl jmenován velitelem nově postaveného Fliku 23 na jihotyrolské frontě. Tato jednotka měl ve výzbroji dvoumístné stroje Hansa Brandenburg C.I, Kostrba většinou létal s pozorovatelem Oberleutnantem Johannem Frintem na letadle číslo 26.09. Ráno 7. června 1916 tato osádka napadla italský „malý“ dvoumístný Farman, vracející se z náletu na Trento, a opět jej poslala k zemi.2) O tři týdny později zopakoval Kostrba své trojnásobné vítězství, když mezi 7.15 a 8.20 h sestřelil další tři italské Farmany (dva „malé“ a jeden čtyřmístný „velký“). Dne 20. srpna 1916 pak dosáhl svého posledního vítězství – mezi liniemi u Arseira sestřelil další „malý Farman“. Poté byl dekorován nejvyšším rakousko-uherským vyznamenáním – Řádem železné koruny III. Třídy s Válečným vyznamenáním a s Meči (Österreichisch-Kaiserlicher Orden de Eisernen Krone mit d. Kriegsdekoration u. Schwertern).

Tehdy měl na kontě osm sestřelů a byl tak nejúspěšnějším stíhacím pilotem v c. a k. letectvu. Dalších vítězství mu už nebylo dopřáno, protože musel odejít od Fliku a v listopadu 1916 byl jmenován velitelem Fliegerersatzkom­panie 2 (pilotní školy) ve Vídeňském Novém městě. Důvody jeho odchodu od bojové jednotky nejsou dodnes jasné. Sám mluvil o národnostních sporech a nedůvěře velení k českým vojákům.3) V květnu 1917 byl jmenován velitelem roty u náhradního praporu pěšího pluku č.73. V srpnu odjel znovu na italskou frontu, kde brzy onemocněl a vrátil se do Prahy.

Vznik republiky

Ve druhé polovině roku 1918, když se válka chýlila ke konci, vzrůstala v českých zemích nespokojenost obyvatel a touha po samostatném státu. Velitel tajné odbojové organizace „Maffie“, Hauptmann Jaroslav Rošický, měl v té době vliv i na vojenskou policii rakousko-uherského mocnářství. Díky němu byl Jindřich Kostrba 1. září 1918 jmenován do funkce velitele pražské vojenské policie.

Na vzniku samostatné republiky tak měl nemalý podíl. Díky informacím o chystaných vojenských opatření rakouské armády zabránil pokusu o předčasné vyhlášení republiky radikálními sociálními demokraty při příležitosti generální stávky. Ve dnech vzniku republiky se mu pak podařilo internovat velitele pražského VIII. armádního sboru generála Paula von Kestrzanka. Povedlo se mu také zadržet německé a maďarské pluky v kasárnách, aby nemohly krvavě potlačit národní hnutí. Úřadům věrným Rakousku-Uhersku jeho činnost samozřejmě neunikla a 29. 10. 1918 byl odsouzen k trestu smrti. Ten však nikdy nebyl vykonán.

Velitelem Leteckého sboru Československé republiky

Již 28. října 1918 vyzval Jaroslav Rošický všechny vojáky české národnosti, aby se dostavili na Žofín. Sešla se tam i řada bývalých členů rakouského letectva. Do jejich čela se postavil Jindřich Kostrba spolu s dalšími bývalými piloty. O dva dny později ustanovili v Josefských kasárnách velitelství Leteckého sboru, sám Kostrba byl jmenován velitelem. Zpočátku měl Kostrba k dispozici jen několik důstojníků, skupinu pilotů a strážní mužstvo složené z bývalých českých námořníků – dohromady 125 mužů. Prvního listopadu 1918, tedy v den kdy byla zahájena činnost Leteckého sboru, však nebyl k dispozici ani jeden letoun. Příštího dne naštěstí přilétl z rakouského Fischamendu Rudolf Polanecký a jeho Hansa Brandenburg B.I 276.19 se stal základem leteckého parku.1) Za letiště bylo prohlášeno nevelké pole ve Strašnicích u depa elektrických podniků. Bylo asi 200 metrů dlouhé a 50 široké. Jako hangár sloužila stodola postavená na kraji letiště, kde byly také umístěny dva plátěné stany. Velitelství se nacházelo nedaleko hostince „Na Vinici“. Zajímavostí může být, že letiště bylo poblíž Kostrbova bydliště (vila Vilhemina, č. p. 19)2), a ten tak mohl velet prakticky z oken svého domu. Toto letiště sloužilo jako základna Leteckého sboru do prosince 1918.

Další „Branďák“ získalo nově vznikající letectvo díky přeletu Klementa Adamce z Vídeňského nového města. Dvě letadla se také podařilo získat v malé holešovické opravně letadel Al-Ma, která měla uskladněný materiál v prostorách Starého výstaviště. Ležely tam poskládané různé typy letadel, které si zde c. a k. letectvo nechávalo opravovat – Brandenburgy, Bergy, Lohnery, Knollery a další. Dva z Brandenburgů C.I série 26 se podařilo zprovoznit a naše letectvo tak mělo už čtyři letouny. To však bylo žalostně málo a bylo třeba zajistit více strojů. Jediné letiště na čs. území se nacházelo v Chebu, kde za války sídlila Fliegerersatzkom­panie č.16. Kostrba proto sestavil ozbrojenou výpravu, která měla v Chebu zajistit potřebný materiál a letuschopná letadla přelétnout do Prahy. Velký podíl na úspěchu této akce měli setníci Klement Adamec a Jaroslav Rošický. Dalším místem, kde Leteckému sboru padly do rukou letouny, byla Planá u Mariánských lázní. Byl zde koncem války zřízen Letecký park a byla zde skladována vyřazená a neprovozuschopná letadla. Po sečtení všech strojů, které naše letectvo získalo v Praze, Chebu, Plané a po přeletech pilotů z fronty, dojdeme k 210 kompletním letadlům a 97 leteckým motorům. Všechen letecký materiál byl soustředěn na Starém výstavišti v Holešovicích, kde byl roztříděn, potřebný byl dán do opravy, nepotřebný zrušen nebo posloužil jako zdroj náhradních dílů.2) Po této selekci měl Letecký sbor k dispozici 48 letuschopných letadel.

Již 21. listopadu 1918 byla v Mařaticích u Uherského Hradiště zřízena 1. letecká setnina, zpočátku vybavená pouze dvěma „Branďáky“. Jejím úkolem bylo podnikat průzkumné a propagační lety nad Slovenskem, kde hrozil konflikt s Maďarskem. Nějaký čas pobýval u 1. letecké setniny i Jindřich Kostrba, v prosinci již byl zpátky v Praze a 1. ledna 1919 vedl na letounu Aviatik (Berg) D.I 138.14 přeh­lídkovou formaci pěti letadel na počest prezidenta T.G. Masaryka.

Konec velitelské kariéry u Leteckého sboru

Jindřich Kostrba však v čele Leteckého sboru nesetrval příliš dlouho, již 20. února 1919 byl ve funkci vystřídán setníkem Karlem Hupnerem. Dne 28. dubna 1919 byl převelen k 98. pěšímu pluku ve Vysokém Mýtě. Důvodem byly zejména neshody mezi Leteckým sborem a Technickým odborem MNO, pod který spadala i činnost letectva. Jindřich Kostrba byl spolu se svým zástupcem Rudolfem Holekou na popud technické správy MNO obviněn z prozrazení vojenského tajemství – na schůzi čs. aviatického klubu měl uvést množství letadel Leteckého sboru, počet strojů umístěných na Slovensku, kdy tam byly odeslány a že je jich několik rozbito. Spor trval až do 20. června 1919, kdy byli oba obžalovaní zproštěni viny – žádné tajemství totiž neprozradili, a navíc tou dobou neexistoval předpis, který by určoval co se má vlastně utajovat.

I přes vítězství v tomto sporu se musel Jindřich Kostrba smířit se službou u pěšího pluku. V roce 1922 se přece jen vrátil k letectvu – stal se velitelem hospodářské správy Vzduchoplaveckého učiliště v Chebu, a později byl nucen znovu absolvovat letecký výcvik, aby se mohl vrátit k aktivnímu létání. Vystřídal velení letecké roty č.32, místo učitele létání při pokračovací škole v Chebu a velitele pododdílu u Hlavního leteckého skladu v Olomouci.1) Později působil u VLÚS jako velitel pokusné letky. V roce 1926 plánoval odejít do civilu – bylo mu nabídnuto místo ředitele ČSA. Tyto plány bohužel zhatila letecká havárie. Dne 24. 9. 1926 měl vést formaci jugoslávských Breguetů 194) při jejich letu z Prahy do Krakova. Při startu však jeden jugoslávský letoun nešťastnou náhodou zezadu shora vrazil do Kostrbova Aera Ab 11.12, oba letouny se navzájem zaklínily a zřítily se z desetimetrové výšky na plochu kbelského letiště. Z trosek byla vyproštěna tři mrtvá těla – podplukovníka Jovana Jugoviče, jeho pilota nadporučíka Eugena Něgovana a štábního kapitána Jindřicha Kostrbu. Bylo mu tehdy 43 let.2) Československý stát mu 28. září 1926, na Svatého Václava, vystrojil pohřeb. Pražskými ulicemi projížděla jeho rakev naložená na trup letadla a ve vzduchu bouřily motory letadel, jejichž posádky vzdávaly poslední poctu otci československého letectva.

Přehled vzdušných vítězství Jindřicha Kostrby

Datum: Čas: Jednotka: Pilotův letoun: Soupěř: Místo:
18.2.1916 08:45 Flik 4 Fokker A.III 03.51 Caproni Ca.1 Palmanova
18.2.1916 09:25 Flik 4 Fokker A.III 03.51 Caudron G.IV u Monfalcone
18.2.1916 09:50 Flik 4 Fokker A.III 03.51 Caproni Ca.1 Merna u Gorizie
7.6.1916 09:30 Flik 23 Hansa Brandenburg C.I 26.09 „malý Farman“ Corno d´Aquilio
29.6.1916 7:15 až 8:20 Flik 23 Hansa Brandenburg C.I 26.09 „velký Farman“ Monte Pasubio
29.6.1916 Flik 23 Hansa Brandenburg C.I 26.09 „malý Farman“ Val Ronchi
29.6.1916 Flik 23 Hansa Brandenburg C.I 26.09 „malý Farman“ u Vignola
20.8.1916 ??? Flik 23 Hansa Brandenburg C.I 26.09 „malý Farman“ Arsiero

Poznámky

1) Lukeš, Petr: Jindřich Kostrba, Speciál L+K č. 6, Aeromedia Praha, 2005.
2) Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Jindřich Kostrba, otec československého letectva, Plastic Kits Revue č. 8 a 9, Model Hobby Press Ostrava, 1992.
3)V Plastic Kits Revue číslo 8 Jiří Rajlich píše: „ ... v armádě, jejíž stále ještě feudální struktura připomínala spíše tureckou či carsko-ruskou armádu … Jeho postoj vůči poddůstojníkům a mužstvu byl kamarádský a přátelský, dalo by se říci že i demokratický. … v tehdejší armádě panovaly mezi kastami propastné rozdíly a jakékoli vybočení z této linie bylo … nežádoucí. Kostrba neskrýval svou kritiku vůči samotnému systému habsburské monarchie... S velením k. und k. Luftfahrtruppe měl stálé spory.“ V L+K Speciál 6 pak Petr Lukeš cituje redaktora Lidových novin, Jindřicha Styblíka, píšícího pod pseudonymem Adam Jist: „ … Přesné důvody tohoto přeložení jsou uloženy v soudních spisech z pozdější doby, nepokládám však vhodné se o nich šířit. Důvodem byl odpor důstojníků a mužstva.“
4) V PKR 9 je uvedeno, že se srazil s jugoslávským Potezem XXV, zatímco Speciál L+K č.6 uvádí Breguet 19. Přiklonil jsem se také k Breguetu 19, protože tvar mezikřídelních vzpěr havarovaného letounu spíše odpovídá tomuto typu. Z dostupných fotografií je však těžké rozlišit typ letadel.

Vyhledávání

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Zveřejněno: 20.1.2007
Poslední úprava: 18.2.2009

Kapitoly

Obrázky


Nahoru | Úvodní strana | Kontakt | Mapa webu | Autoři | RSS
Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]