Republic P-47 Thunderbolt

Americký stíhací letoun Republic P-47 Thunderbolt byl za druhé světové války jedním ze symbolů spojenecké vzdušné nadvlády. Na první pohled byl příliš velký a těžký, aby mohl konkurovat ostatním stíhačkám. Pevná konstrukce a mohutná výzbroj však tyto nedostatky plně vyvážily. Málo známou skutečností však je, že s tímto letadlem létali i českoslovenští piloti.

Vznik

Republic P-47 byl nástupcem řady letadel odvozených z typu Seversky P-35 – XP-41, P-43 Lancer a XP-44 Rocket. Šéfkonstruktér Alexander Kartveli původně navrhl letoun XP-47A poháněný motorem Alison V-1710 vyzbrojený dvojicí 12,7mm kulometů. Avšak informace o vzdušných bojích v Evropě vedly USAAC ke stanovení požadavků na nový stíhací letoun. Byla požadována rychlost 640 km/h ve výšce 7500 m, výzbroj tvořená 6–8 kulomety ráže 12,7 mm, ochrana pilotního prostoru a samosvorné palivové nádrže o objemu alespoň 800 litrů.

Daným požadavkům na výzbroj, pancéřování, ochranu nádrží a rychlost však původní drak použitý u XP-44 a XP-47A vycházející z P-43 nestačil rozměrově, pevnostně ani aerodynamicky. Kartveli tedy připravil projekt nového letoun, značeného XP-47B. Použil čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney Double Wasp XR-2800–21 o výkonu 2000 k (1491,4 kW), což byl nejvýkonnější motor, který byl v té době v USA dostupný.

Při stavbě letounu A. Kartveli využil netradičního postupu – nejprve vyřešil instalaci motoru a turbokompresoru a teprve potom kolem ní navrhl trup. 6. května 1941 byl zalétnut první prototyp XP-47B. Poté následovala objednávka na 171 P-47B, zkušební prototyp byl USAAF dodán v prosinci 1941, produkční prototyp následoval v březnu 1942 a po čtyřech předsériových YP-47B následovaly první sériové stroje v květnu 1942.

Další verze

P-47C byla vylepšená verze, jejíž výroba začala v září 1942. Měla zesílený trup a celokovové ocasní plochy. Část vyrobených letounů měla prodloužený trup před křídlem o 203 mm a závěs pro 255kg (500 liber) pumu nebo 758l (200 galonů) přídavnou nádrž. Celkem vyrobeno 602 kusů P-47C.

P-47D se stala nejúspěšnější a nejrozšířenější verzí P-47. Její výroba, co do počtu vyrobených kusů představovala 80% všech Thunderboltů a čítala 12 602 kusů vyrobených závody v Farmingdale (Long Island) a v Evansville (Indiana). Stroje ze závodu ve Farmingdale nesly výrobní označení RE a letadla z Evansville RA (např. P-47D25-RE).

První série P-47D, celkem 5 777 kusů, byly ještě vybaveny původním krytem kabiny, který však měl dvacetistupňový slepý prostor směrem dozadu. U dalších sérií jej nahradil kapkovitý kryt s nerušeným výhledem do všech směrů. Nový kryt postupně dostaly všechny P-47 nacházející se ve Velké Británii. Zavedením nových krytů kabin vznikly u P-47D jisté potíže se směrovou stabilitou. Odstranila je úprava kýlové plochy, která spočívala v prodloužení její spodní části do trupu ve tvaru nízké ploutve. Tato ploutev je charakteristickým rozpoznávacím znakem 27. a všech pozdějších sérií P-47D. Pozdější série P-47D měly univerzální křídlo, pod které se daly zavěsit podle potřeby bomby, přídavné nádrže nebo rakety. Průměr vrtule se zvětšil z 3,66 m na 3,96 m (při startu a přistání tak konce vrtulových listů běžely pouhých 15 cm nad zemí). Motor R-2800–59 byl vybaven zařízením pro vstřikování vody do válců, což umožňovalo krátkodobě zýšit výkonnost asi o 300 k a 9 000 metrech dosáhnout rychlosti až 697 km/h.

P-47G byly značeny P-47D vyráběné v licenci u firmy Curtiss-Wright v Buffalo. Celkem vyrobeno 354 kusů.

P-47M vznikl jako čistě stíhací úprava P-47D. Byly odstraněny závěsy pod křídly, byl použit nový motor R-2800–57/C (2100 k /1566 kW) s výkonnějším turbokompresorem CH-5 a letoun měl přidaný prodloužený kýl. P-47M dosahoval maximální rychlosti 761 km/h a vyrobené stroje byly urychleně dopraveny do Evropy, aby čelily hrozně V-1. Problémy s motory ale způsobily, že P-47M se do bojů prakticky nedostaly. Celkem vyrobeno 130 kusů.

P-47N byla dálková stíhací verze pro doprovod bombardérů. P-47N měl větší střední část křídla, takže v ní bylo možné uložit čtyři menší palivové nádrže s celkovým objemem 375 litrů. Nová křídla měla rovně useknuté konce, větší vztlekové klapky a výrazně zvětšovala rozchod podvozku. Další změnu představoval výkonnější motor Pratt & Whitney R-2800–57 o 1544 kW (2100 k) s možností krátkodobého zvýšení výkonu vstřikováním vody na 2059 kW (2800 k). Celkem vyrobeno 1 816 strojů v šesti sériích.

Dále existovala řada dalších verzí, které se ale nedostaly do sériové výroby, zároveň zde nejsou uvedeny všechny rozdíly, ale pouze ty nejmarkantnější. Zájemcům o další informace mohu doporučit knihu od M. Velka a V. Romana (vydavatelství MBI), uvedenou v seznamu použité literatury.

Bojové nasazení

Letadla P-47 Thunderbolt v období mezi březnem 1943 a srpnem uskutečnil více než 546 000 bojových misí, zničili 11 874 nepřátelských letadel, přes 9 000 lokomotiv a přes 6 000 tanků a obrněných vozidel. Vlastní ztráty činily pohých 0,7 %. Celkem bylo vyrobeno 15 579 Thunderboltů všech verzí, řada z nich můžeme vidět dodnes v muzeích, některé dokonce i ve vzduchu (viz http://en.wikipedia.org/…47_survivors).

Během druhé světové války byly Thuderbolty dodány i letectvu Brazílie, Francie, Mexika, SSSR a Velké Británie.

Po skončení války létaly P-47 také v letectvech Bolívie, Dominikánské republiky, Ekvádoru, Filipín, Guatemaly, Hondurasu, Chile, Iránu, Itálie, Jugoslávie, Kolumbie, Kuby, Nikaraguy, Peru, Portugalska, Tchaj-wanu, Turecka a Venezuely.

Českoslovenští letci a P-47

Několik desítek československých vojáků za druhé světové války bojovalo také v řadách vojska Svobodné Francie (FFL) pod vedením generála Charlese de Gaulla. Na konci roku 1940 požádal Gaulle československou armádu, aby pro potřeby FFL uvolnila několik důstojníků. Od prosince 1940 do července 1943 bylo uvolněno celkem 85 důstojníků. Dva z nich sloužili u leteckých sil Svobodné Francie (FAFL) a létali na letadlech P-47D Thunderbolt.

Jednalo se o ppor. Lubomíra Úlehlu a ppor. Ludvíka Kozáka. Lubomír Úlehla dokončil přeškolení na Thunderbolt, ale kvůli ušnímu onemocnění nebyl odeslán k operační jednotce. V dubnu a květnu pak z Meknésu podnikal na Thunderboltu v.č. 44–228363 od 3. escadrille lety na ochranu námořních konvojů. Ludvík Kozák byl po dokočená výcviku přidělen k GC I/5 Champagne a spolu s ní bojoval v severní Francii, Sársku a Rakousku.

Letectvo Svobodné Francie obdrželo první Thunderbolty ve verzi D v březnu 1944, celkem 446 kusů sloužilo u jednotek GC I/4 Navarre, GC I/5 Champagne, GC II/5 Lafayette, GC II/3 Dauphine, GC III/3 Ardennes a GC III/6 Roussillon. První dodané stroje létaly ve zbarvení olivová zelená/šedá, později zůstávaly v barvě kovu.

Technický popis

Republic P-47 Thunderbolt byl jednomotorový dolnoplošný stíhací letoun celokovové konstrukce se zatahovacím podvozkem.

Trup měl poloskořepinovou konstrukci s potahem z duralového plechu. Přední část trupu se skládala ze dvou dílů, horního a dolního, které byly spojeny svorníky a šrouby. Zadní část byla vcelku, připojena shodným způsobem. Kostru trupu tvořily podélníky a přepážky oválného tvaru z duralových válcovaných profilů. Požární stěna byla vyrobena z jednoho kusu nerezavějící oceli.

Křídlo bylo samonosné se dvěma hlavními a třemi pomocnými nosníky. Neslo staticky i aerodynamicky vyvážená balanční křídélka, ktrá tvořila 11,4% celkové plochy křídla. Hydraulicky ovládané vztlakové klapky typu NACA zabíraly 13% nosné plochy. Vysouvaly se nejdříve dozadu a pak dolů.

Pohonnou jednotku tvořil motor Pratt & Whitney R-2800, kapotovaný krytem typu NACA, složeným ze čtyř snadno snímatelných částí. Klapky pro regulaci chlazení se ovládaly hydraulicky. Normální zásoba paliva byla ve dvou hlavních samosvorných nádržích, umístěných v trupu před a pod pilotním prostorem. Objem hlavních nádrží činil 1 155 litrů. Pro výcvik se používalo palivo 91 oktanů a pro boj 100 oktanů. V obou nádržích se nacházela pomocná elektrická čerpadla s měnitelným výkonem, který se řídil třemi polohami reostatu. Tyto pumpy dodávaly palivo k hlavnímu palivovému čerpadlu, poháněnému motorem, a to plnilo karburátor. V případě poruchy hlavního čerpadla stačila udržet potřebný tlak paliva pomocná čerpadla v nádržích. Olej (108,5 litru) byl v hliníkové nádrži. Chlazení oleje obstarávaly dva válcovité chladiče mezi motorem a spodní částí motorového krytu. P-47 měl dva kompresory. Jeden tvořil nedílnou součást motoru, druhý byl v zadní části trupu, ve vzdálenosti 6,7 m za vrtulí. Turbínu kompresoru poháněly výfukové plyny, odváděné od válců dvěma poloprstenci do dvojitého potrubí ve spodní části trupu. Po průchodu turbínou plyny tryskaly do výfukové roury pod zádí trupu. Vzduch ke kompresoru vedl dlouhý a poměrně široký kanál na dně trupu. Měl sací hrdlo ve spodní části vejčitého motorového krytu. Stlačený a zahřátý vzduch po průchodu chladičem proudil dvěma kanály po stranách trupu přímo ke karburátoru. V případě, že zadní kompresor nebyl v provozu, odváděly se výfukové plyny do výfukového potrubí pod kořeny křídel. Maximální přípustné otáčky turbíny kompresoru činily 18 250 ot/min. Thunderbolyt s motory R-2800–59 a s pozdějšími verzemi motoru měly zařízení pro vstřik vody do válců, které krátkodobě zvyšovalo výkon motorů o 300 k.

Výstroj: P-47 nesl rádiové vybavení, které umožňovalo spojení na čtyřech kanálech (A, B, C, D). Kyslíkovou soupravu zásobovaly dvě kyslíkové láhve, uložené za pilotním sedadlem. Hydraulický systém ovládal vztlakové klapky, regulační klapky chlazení, zasunování podvozku a brzdy hlavních kol. Tlak kapaliny zaručovalo čerpadlo poháněné motorem. V případě poruchy jej mohlo nahradit čerpadlo ruční, ovládané pákou na levé straně pilotního sedadla. V kořenu pravého křídla se nacházel fotokulomet, který se uváděl v činnost samostatně nebo automaticky při odpálení palubních zbraní. Pilota chránil před zásahy střel a střepin půlpalcový pancíř za hlavou a zády a přední neprůstřelné sklo, vybevné navíc odmrazovačem. Palubní deska měla mj. přístroje pro létání bez vidu. Elektrickou instalaci (25 různých spotřebičů) napájel generátor a baterie s napětím 24 V. Jedním ze spotřebiců bylo zařízení pro stavění listů kovové vrtule Curtiss Electric. Některé P-47 nesly nad rámem kabiny zpětné zrcátko.

Výzbroj všech verzí P-47 (až na malé výjimky) byla tvořena osmi velkorážových kulometů Browning 12,7 mm v křídlech s 267 náboji pro každý, střílejících mimo okruh vrtule. Kulometné pásy se často plnily tak, že každá desátá střela byla svítící.

Použitá literatura

– Velek, Martin a Roman, Valerij: Republic P-47 Thunderbolt. MBI 1997.
- L+K 24/1967
- Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie. Naše vojsko 2003.
- McDowell, Ernest: Thunderbolt. The Republic P-47 Thunderbolt in the European Theater. Squadron signal 1998.
- http://en.wikipedia.org/…_Thunderbolt
- http://www.aviation-history.com/…lic/p47.html
- http://www.cs-letci.com/

Technické údaje

Základní technické údaje

Typ	P-47B	P-47C	P-47D	P-47N
Rozpětí	12,44 m	12,44 m	12,44 m	12,97 m
Délka	10,74 m	11,02 m	11,02 m	10,99 m
Výška	3,86 m	4,31 m	4,44 m	4,47 m
Nosná plocha	27,87 m2	27,87 m2	27,87 m2	29,91 m2
Prázdná váha	4 239 kg	4 491 kg	4 536 kg	4 990 kg
Vzletová váha	5 554 kg	5 670 kg	6 577 kg	7 394 kg
Max. vzletová váha	6 060 kg	6 770 kg	8 800 kg	9 390 kg
Maximální rychlost	690 km/h (8 473 m)	697 km/h (9 144 m)	689 km/h (9 144 m)	752 km/h (9 906 m)
Praktický dostup	12 810 m	12 810 m	12 810 m	13 106 m
Max. dolet	1 770 km	2 012 km	2 736 km	3 541 km
Motor	P&W R-2800-21 (2000 k)	P&W R-2800-21 (2000 k)	P&W R-2800-63 (2000 k)	P&WR-2800-57/ -73/-77 (2800 k)

Vyhledávání

Info o článku

Kapitoly

Obrázky

Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]