Orličan M-2 Skaut

Letadlo M-2 Skaut vyvinula po druhé světové válce letecká továrna J. Mráz v Chocni. Mělo navazovat na úspěšný stroj M-1 Sokol a vhodně tak doplnit plánovanou typovou řadu sportovních a turistických letadel. Bohužel byl postaven pouze jediný prototyp a sériová výroba nebyla nikdy zahájena.

M-2 Skaut konstrukčně vycházel ze svého předchůdce, letounu M-1 Sokol. Podle původních návrhů konstruktéra Zdeňka Rubliče měl vypadat jako zmenšený a zjednodušený Sokol se zatažitelným podvozkem. První prototyp (pozn. zn. OK-CEB) byl postaven v roce 1948 a výsledky zkušební letů byly opravdu vynikající. Letoun se choval naprosto „nezáludně“, se startem ani přistáním nebyly žádné problémy a ve vzduchu byl díky velké svislé ocasní ploše a značnému úhlu vzepětí křídla velice stabilní. Tovární pilot Alfons Koblížek prý adepty na Skauta přeškoloval se slovy: „Nic s tím nedělej, dej plyn a až budeš chtít dolů tak jej stáhni a když to drcne, tak brzdi.“

Doba však letounu M-2 Skaut nepřála. Po „Vítězném únoru“ byl přejmenován na politicky vhodnějšího „Svazáka“, avšak prodej na západní trhy byl nemyslitelný, proto musely být přípravy na výrobu dalších strojů M-2 zastaveny. Stejně dopadl i další choceňský projekt, M-3 Bonzo, a do výrobního programu byla zařazena produkce dílů pro licenční MiGy-15. Jediný prototyp Skauta v padesátých letech létal ve Vrchlabském aeroklubu, později byl vyřazen a zlikvidován.

M-2 Skaut byl dvoumístný jednomotorový celodřevěný dolnoplošník určený pro pilotní výcvik a sportovní létání. Křídlo mělo jeden hlavní a jeden pomocný nosník a klasickou dřevěnou strukturu – přední torzní skříň a vnitřní díl, k němuž byly uchyceny odmontovatelné lichoběžníkové vnější části, byly potaženy překližkou, zbytek plátnem. Trup byl také dřevěný, motorové kryty kovové, velký průhledný kryt se odsouval dozadu. Zadní část trupu byla ze Sokola, stejně jako ocasní plochy. Jednoduše vybavená kabina měla dvě sedačky vedle sebe, dvojí řízení a základní přístroje. Plochý, čtyřválcový, vzduchem chlazený motor Praga D o výkonu 55,2 kW (75 k) poháněl dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtuli a umožňoval letounu vyvinout rychlost až 185 km/h. Pevný tříkolový příďový podvozek měl pouze jednoduchou kapotáž.

Literatura

– Němeček, Václav: Československá letadla II, Naše Vojsko 1984.
- L+K 19/1998
- Aero Hobby 1/2007
- Pour, Jiří: Československá letadla. Mladá fronta 1952.

Technické údaje