Hlavní menu


Nacházíte se zde: Úvodní stranaLetecká technikaDewoitine D-7

Dewoitine D-7

Dewoitine D-7

Lehký sportovní letoun D-7 vytvořil Émile Dewoitine v roce 1923. Při návrhu vycházel ze svého osvědčeného kluzáku P-3. Podle wikipedie bylo postaveno 5 až 10 kusů, přičemž jeden zakoupilo ke zkouškám dokonce japonské letectvo. Patrně nejslavnějším D-7 byl stroj, který proslavil ve dvacátých letech svým předváděním na různých leteckých soutěžích letec Georges Barbot. Jeho letoun byl vybaven dvouválcem Clerget-Renault 2-A.

Dewoitine D-7 je většinou v české literatuře popisován jako motoavieta Dewoitine, objevuje se také označení Dewoitine D-8. Zmatek do označování vnáší také dobová oficielní hlášení od leteckých pluků, kde se z neznámých důvodů objevuje pod označením „Dewoitine D-7 s motorem HS 300 k“ stíhací Dewoitine D-1. Zmapovat alespoň částečně působení motoaviety D-7 v našem letectvu tedy nebylo jednoduché a stále zde zůstává mnoho otazníků.

Jeden letoun D-7 s výrobním číslem 3 a dva kluzáky P-3 zakoupilo MNO ve Francii v roce 1923. Záměrem bylo seznámit vojenské piloty s rozvíjejícím se bezmotorovým létáním. Ve Kbelích tato letadla v listopadu 1923 předváděl francouzský letec a plachtařský instruktor npor. Thoret. 22.11.1923 byl D-7 přidělen k leteckému pluku 3 do Nitry. V hlášení k této události se objevuje zmínka o motoru Canton 15 ks, což bude patrně překlep. Motor Salmson je v letounu ve Kbelích zdokumentován fotograficky a proč by měl být na nový stroj ihned montován motor jiný?

Jak již bylo naznačeno výše, letoun se často používal jako motorový kluzák. Mimo předvádění 18.11.1923 ve Kbelích a pozdější účasti na plachtařských závodech je doložen bezmotorový let 25.11.1924, kdy pplk. Robert Schwarz vypnul 21 minut po vzletu z Nitry motor a dále plachtil přes tři hodiny nad svahem Zobor.

V roce 1925 byl motor z D-7 vymontován a použit v dílnách LP3 pro motorizaci kluzáku Nitra. Jak dlouho byl letoun bez motoru není zcela jasné. Jisté však je, že se koncem října 1925 objevuje znovu s motorem Salmson na III. národní soutěži plachtových letadel na vrchu Zvičina u Dvora Králové. Dále se objevuje letadélko Dewoitine v pravidelných hlášeních stavů letecké techniky LP3 až do konce roku 1926.

14.3.1927 žádá ppor. Šapošnikov velitelství LP3 o přidělení motoru Salmson na dobu dvou až tří měsíců pro použití ve svém letadélku Nitra 5. S největší pravděpodobností se jednalo o motor z D-7, neboť od té doby se již žádná motoavieta Dewoitine v hlášeních neobjevuje.

Existuje však fotografie D-7 přestavěné na bezmotorový kluzák. Na ní je zdokumentován větroň se znakem LP3 během příprav na vzlet pomocí gumových lan. Je tedy možné, že byla D-7 dále provozována v bezmotorové úpravě. Ve výkazech však nejspíše dále figurovala jako kluzák Dewoitine, a proto zde může snadno dojít se záměnou s Dewoitine P-3.

Technický popis

Samonosné křídlo mělo jeden hlavní skříňový nosník, který představoval spolu s překližkovým potahem náběžné hrany torzní skříň. Odtokou hranu tvořila ocelová struna a celek byl potažen plátnem. Křidélka byla ovládána lany. Do náběžné hrany pravého křídla byla vetknuta rychloměrná trubice. Ta byla později nahrazena venturiho trubicí s hadičkou vedenou po náběžné hraně křídla.

Plovoucí VOP měla podobnou konstrukci jako křídlo. Směrová plocha byla opatřena trojúhelníkovou kýlovou plochou. Potah SOP byl plátěný, kýlovky zřejmě překližkový. Kormidla byla ovládána lany.

Skříňový trup celodřevěné konstrukce měl čtyři podélníky, přičemž spodní podélníky měly přo pohledu z boku mírné esovité prohnutí. Potah trupu byl překližkový. Na některých fotografiích se však zdá, že by příď mohly krýt plechové panely. Otevřený pilotní prostor byl opatřen dvoudílným větrným štítkem.

Pevný podvozek klasického uspořádání měl kola nasazena na průběžnou osu. Odpružení podvozku bylo uvnitř trupu. Nízko položená VOP si vynutila poměrně vysokou ostruhu.

K pohonu sloužil tříválcový hvězdicový motor Salmson AD3 o výkonu 12 k namontovaný na první zesílenou trupovou přepážku. Ten poháněl dřevěnou dvoulistou vrtuli. Palivová nádrž o obsahu 45 litrů byla umístěna před pilotem.

Během přestavby na bezmotorový kluzák došlo k prodloužení přídě. Špička přídě byla potažena plátnem s výrazným prověšením mezi tvarovou konstrukcí. Z jediné fotografie kluzáku je patrná také absence větrného štítku a osazení podvozku menšími koly bez pneumatik.

Co se týká zbarvení, lze zatím jen konstatovat, že se letoun jeví na všech plochách pokryt světlou barvou. Minimálně od roku 1925 nesl letoun na trupu pod křídlem znaky LP3.

Poděkování

Za pomoc a vyhledání informací ze svého archivu děkuji Viliamu Klabníkovi.

Výkres

Výkres, doprovázející tento článek, vznikl rekonstrukcí fotografií. Proporce letounu na výkrese jsou tedy pouze přibližné. Zásadní rozpor se objevuje také v údajích o délce letounu. V našich pramenech se vytrvale uvádí délka 4,8 m, zahraniční zdroje uvádějí délku 5,6 m. Po důkladném přeměřování fotografií jsem se přiklonil k hodnotě 5,6 m.

Základní technické údaje

Rozpětí 12,6 m
Délka 5,6 m
Nosná plocha 15 m2
Prázdná hmotnost 150 kg
Vzletová hmotnost 250 kg
Max. rychlost 90 km/h
Dostup 3000 m
Vytrvalost 5 hodin

Prameny

  • L+K 1967/8
  • L+K 1974/22
  • hlášení leteckého pluku 3 z let 1924 až 1927 (archiv Viliama Klabníka)
  • http://en.wikipedia.org/wiki/Dewoitine_D.7
  • http://www.aviafrance.com/328.htm

Vyhledávání

Info o článku

Autor: Tomáš Rusek
Zveřejněno: 26.5.2010
Poslední úprava: 20.3.2011

Kapitoly

Výkresy

Obrázky


Nahoru | Úvodní strana | Kontakt | Mapa webu | Autoři | RSS
Československé letectví - web o historii letectví u nás [2010-2012]