Na konci roku 1922 vyhlásilo MNO konkurs na nový stÃhacà stroj pro motor HS 8Fb, jehož výroba se právÄ rozbÃhala v plzeÅské Å kodovce. KonstruktéÅi Avie, BeneÅ¡ a Hajn, na nÄj zareagovali dvouploÅ¡ným strojem Avia BH-6. Tomu vÅ¡ak nepÅálo Å¡tÄstà â ÄtyÅi dny po záletu zaÄal pÅi zkuÅ¡ebnÃm letu hoÅet a musel být odepsán. V Avii se vÅ¡ak nevzdali a bÄhem pár mÄsÃců postavili jako náhradu stroj BH-8.
Oproti svému pÅedchůdci byl ponÄkud menÅ¡Ã, avÅ¡ak koncepÄnÄ i konstrukÄnÄ naprosto shodný. Mjr. Skála ho zalétal již 5. záÅà 1923 (tedy necelé ÄtyÅi mÄsÃce po havárii prototypu BH-6!) a s letovými vlastnostmi byl nadmÃru spokojen. Vojenské porovnávacà zkouÅ¡ky s konkurenÄnÃmi letouny Letov Å -7 a Aero A-20 byly zahájeny 22. záÅà a protáhly se až do konce roku.1) ZkouÅ¡ky prokázaly jasnou pÅevahu Avie BH-8 â dle zkuÅ¡ebnÃch pilotů byl letoun velmi dobÅe ovladatelný, dosahoval s plným vojenským zatÞenÃm rychlosti 220 km/h a do 5000 m vystoupal za 14 minut 40 sekund. PÅesto vojáci nemÄli prozatÃm o tento typ zájem â mÄli výhrady zejména k pylonu nesoucÃmu hornà kÅÃdlo, který bránil výhledu; komise také požadovala zmÄny v ÅeÅ¡enà nožnÃho ÅÃzenÃ, v tvarovánà vÄtrného Å¡tÃtku a kapotáži motoru.2)
Po zkouÅ¡kách byl prototyp pÅedán továrnÄ, kde probÃhaly dalÅ¡Ã zkouÅ¡ky a úpravy letounu. Až na konci roku 1924 byla Avia BH-8 pÅedána armádÄ, konkrétnÄ k Vojenskému leteckému uÄiliÅ¡ti v Chebu. ZmÄny požadované vojenskou komisà vedly továrnu ke konstrukci ânovéhoâ letounu â Avie BH-17, což byl vlastnÄ typ BH-8 ÄásteÄnÄ upravený podle požadavků armády.
Avia BH-8 byl jednomÃstný vzpÄrový dvouploÅ¡nÃk pohánÄný Åadovým motorem Hispano Suiza HS-8Fb o výkonu 300 k (220 kW). Konstrukce byla celodÅevÄná se skÅÃÅovým trupem a hornÃm průbÄžným kÅÃdlem o menÅ¡Ãm rozpÄtÃ. KÅidélka neslo pouze dolnà kÅÃdlo, SOP tvoÅilo pouze smÄrové kormidlo â kýlovou plochu nahrazoval vysoký trup. DÅevÄná kostra trupu potažena pÅekližkou, kostra kÅÃdla k druhému nosnÃku taktéž potažena pÅekližkou, jako celek plátnem. Podvozek pevný, záÄový s ostruhou.
Z viditelných vnÄjÅ¡Ãch zmÄn oproti BH-6 lze jmenovat zejména pÅemÃstÄnà chladiÄe â namÃsto dvou sekcà na podvozkových nohách byl nynà v jednom bloku umÃstÄném vodorovnÄ mezi podvozkovými vzpÄrami. DalÅ¡Ãmi viditelnými úpravami byly jak vystupujÃcà lapaÄ vzduchu pro karburátor na pÅÃdi trupu, tak zmÄnÄný tvar mezikÅÃdelnÃch vzpÄr. MénÄ patrné vylepÅ¡enà pÅedstavovalo potaženà nábÄžné hrany kÅÃdel pÅekližkou. TÃmto zásahem se podstatnÄ zvýšila pevnost a tuhost nosného systému, i pÅi redukci poÄtu žeber. PÅedpokládanou výzbrojà mÄly být dva kulomety Vickers umÃstÄné pÅed pilotnÃm prostorem, stÅÃlejÃcà okruhem vrtule. Nikdy vÅ¡ak nebyly namontovány, pÅestože prolisy v motorovém krytu a dalÅ¡Ã potÅebné instalace letoun mÄl.3)
Avia BH-8 létala v klasickém tÅÃbarevném schématu, použÃvaném v té dobÄ. Celý motorový kryt až k pilotnà kabinÄ vÄetnÄ stÅedového pylonu a vrtulového kužele byl ponechán v barvÄ hlinÃkového plechu. ChladiÄe oleje i vody byly Äerné, vodnà chladiÄ mÄl boÄnà stÄny stÅÃbrné. Bandáže mezikÅÃdlenÃch lan mÄly pÅÃrodnà barvu surového plátna, u konců byly natÅeny ÄernÄ. Vrtule zůstala v pÅÃrodnà barvÄ dÅeva, natÅena Äirým lesklým lakem. Na kÅÃdlech a smÄrovce byly výsostné znaky praporového typu, žádné jiné oznaÄenà letoun nenesl.
1) Tento údaj pocházà z Triády, Václav NÄmeÄek v Äeskoslovenských letadlech I uvádÃ, že vojenské zkouÅ¡ky probÄhly 31. prosince 1923. 2) Krumbach, Jan: Ilustrovaná historie letectvà â Avia BH-21, Jakovlev Jak-15/17/23, Spitfire Mk.IX a Mk.XVI (NaÅ¡e vojsko 1986). 3) Hrozinka, Ivan: Avia BH-8 (Letectvà + Kosmonautika 12/1984; strany 27â28).
Typ | BH-22 |
---|---|
RozpÄtà hornÃho kÅÃdla | 8,73 m |
RozpÄtà dolnÃho kÅÃdla | 9,48 m |
Hloubka kÅÃdel | 1,30 m |
Vzdálenost mezi kÅÃdly | 1,44 m |
StupnÄnà kÅÃdel | 0,190 m |
Délka | 6,490 m |
Výška | 2,770 m |
Nosná plocha | 22,12 m2 |
Hmotnost prázdného letounu | 838 kg |
Vzletová hmotnost | 1137 kg |
Max. rychlost | 220 km/h |
Cestovnà rychlost | 200 km/h |
PÅistávacà rychlost | 75 km/h |
Dolet na plný plyn | 275 km |
Dolet na cestovnà plyn | 400 km |
Praktický dostup | 7 000 m |