Antonov An-70 byl od poÄátku navrhován jako nástupce typu An-12. Vývoj probÃhal již od roku 1975 a původnÄ to mÄl to být stroj o nÄco menÅ¡Ã než An-12. V roce 1984 byly požadavky zmÄnÄny â nový typ mÄl mÃt zkrácenou délku vzletu i pÅistánà a zároveÅ vÄtÅ¡Ã pÅepravnà prostor. Prvnà zmÃnky o novém transportnÃm letounu se v sovÄtském tisku objevily až v roce 1988. Po rozpadu SSSR hrozilo zastavenà pracà na An-70, ale státy Rusko, Ukrajina a Uzbekistán projekt finanÄnÄ podpoÅily a prototyp 16. prosince 1994 poprvé vzlétl. aaa
BÄhem Ätvrtého zkuÅ¡ebnÃho letu 10. února 1995 doÅ¡lo ke srážce s doprovodným An-72 a prototyp An-70 byl kompletnÄ zniÄen. Stavba druhého prototypu kvůli nedostatku financà pokraÄovala velice pomalu a poprvé vzlétl až 24. dubna 1997. V roce 1999 Rusko pÅedbÄžnÄ objednalo 165 letounů a v listopadu 2000 Ukrajina 65 letounů. V roce 2002, zhruba po odlétánà jedné poloviny zkuÅ¡ebnÃch letů, byl i druhý Antonov na nÄjaký Äas vyÅazen z provozu â kvůli nouzovému pÅistánà v důsledku závady na palivovém systému. V prosinci 2005 Ukrajina závaznÄ objednala pÄt sériových strojů pro své letectvo.
KromÄ Ruska a Ukrajiny byla vedena jednánà i s ÄÃnou a IndiÃ. TÅi letouny mÄly být dodány do Äeské republiky, o dva stroje mÄlo zájem i MaÄarsko. Žádný z obchodů vÅ¡ak nebyl nakonec uskuteÄnÄn. Antonov se dÅÃve zapojil i do soutÄže na jednotný transportnà letoun západnà Evropy, kde soupeÅil s Airbusem A-400M. SRN dokonce zvažovala nákup 75 Antonovů. Politické důvody vÅ¡ak vedly k zakázce na Airbus, pÅestože vyjádÅenà odbornÃků hovoÅila jasnÄ ve prospÄch An-70.
Na jaÅe 2006 Rusko odstoupilo od projektu, protože jeho vývoj se neustále protahoval a prodražoval. DalÅ¡Ãm důvodem urÄitÄ byla urÄitÄ i zmÄna politické orientace Ukrajiny po Oranžové revoluci v roce 2004. Ruské letectvo tak dalo pÅednost domácÃmu IljuÅ¡inu Il-76MF a chystanému Tu-330. V roce 2009 vÅ¡ak Rusko zmÄnilo své rozhodnutà a na letecké výstavÄ MAKS 2009 byla podepsána smlouva o dalÅ¡Ã spolupráci.
V souÄasné dobÄ probÃhajà poslednà poslednà zkouÅ¡kové lety a byla zahájena výroba prvnÃch dvou letounů An-70 pro Ukrajinu, které by mÄly být dodány v letech 2010â2011.
Antonov An-70 může pÅepravovat až 47 tun nákladu, a to na vzdálenost 1 350 km. StandardnÄ se vÅ¡ak poÄÃtá s nákladem 20 â 35 t pÅi doletu 3 800 â 7 400 km. PÅepravnà prostor o objemu 425 m3 je pÅÃstupný sklopnou rampou na zádi. Pro porovnánà â An-26 má 60 m3; obdobná transportnà letadla majà 592 m3 â C-17 Globemaster, 356 m3 â Airbus A400M nebo 170 m3 â C-130J-30. Do nákladového prostoru je možno umÃstit standardizované palety i kontejnery nebo volnÄ ložený náklad pÅipevnÄný k podlaze. Po úpravÄ trvajÃcà zhruba tÅi a půl hodiny lze do trupu umÃstit druhou palubu. DÃky tomu lze pÅepravit až 300 vojáků i s výstrojà (174 na spodnà a 126 na hornà palubÄ) nebo 206 ranÄných (106 na nosÃtkách v dolnà palubÄ a 100 sedÃcÃch na hornà palubÄ).
SamozÅejmÄ je možné pÅepravit témÄÅ jakýkoliv typ vojenské techniky. An-70 napÅÃklad umožÅuje pÅepravit dvÄ v Äeské armádÄ použÃvané Tatry 815 6Ã6, až 10 Land Roverů Äi 2 vrtulnÃky Mi-17. An-70 lze použÃt i jako výsadkový stroj až pro 110 vyzbrojených výsadkáÅů vyskakujÃcÃch zadnà rampou nebo boÄnÃmi dveÅmi pÅi rychlosti 260â360 km/h. Možný je také shoz techniky do hmotnosti 20 tun. An-70 umožÅuje shoz nákladu pÅi letu ve výškách již od 5â10 metrů nad zemà pÅi minimálnà rychlosti 98 km/h.
An-70: základnà provedenÃ
Navrženo bylo také nÄkolik upravených verzÃ, žádná z nich zatÃm nebyla realizována.
An-70â100: Zkrácená verze s dvouÄlennou osádkou.
An-70â600: Verze urÄená pro ÄÃnskou armádu vybavené proudovými motory.
An-77: Exportnà varianta s motory CFM56â5A1 a západnà avionikou.
An-70T: Civilnà nákladnà verze.
NaÅ¡e armáda mÄla v rámci deblokace ruského dluhu vůÄi Äeské republice obdržet v létech 2005 a 2006 tÅi letouny Antonov An-70. Ve dnech 1. až 4. Äervence 2002 byl na letiÅ¡ti Praha-Kbely k vidÄnà prototyp An-70 (pozn. zn. UR-NTK). Armáda si tak mohla vyzkouÅ¡et jak nakládku i vykládku různé techniky, tak i letové charakteristiky stroje.
V srpnu 2003 Rusko pÅiznalo tÄžkosti s dodávkou letounů An-70 a nabÃdlo mÃsto nich typ Il-76MF, který byl v záÅà téhož roku prezentován na letiÅ¡ti v PardubicÃch. Tento letoun vÅ¡ak neodpovÃdal požadavkům AÄR (zejména kvůli nižšà výšce nákladového prostoru a vysokým provoznÃm nákladům). Objednávka na An-70 byla proto zruÅ¡ena a v rámci deblokace dluhu byly dodány vrtulnÃky Mi-171Å a Mi-35.
Jediným typem stÅednÃho dopravnÃho letounu létajÃcÃm v naÅ¡Ã armádÄ byl Antonov An-12. Äeskoslovensko zakoupilo dva tyto stroje, které byly v roce 1993 rozdÄleny mezi Slovensko a Äeskou republiku. Ten náš byl vyÅazen již v roce 1994 a od té doby zajiÅ¡Å¥ujà pÅepravnà úkoly hlavnÄ menÅ¡Ã An-26. Ty sice budou nahrazeny novými CASA C-295, avÅ¡ak kategorie stÅednÃho dopravnÃho letadla zůstává v naÅ¡Ã armádÄ stále neobsazena a v pÅÃpadÄ potÅeby pÅepravy vÄtÅ¡Ãch nákladů je nutno si pronajÃmat transportnà letada u zahraniÄnÃch dopravců.
Trup je pÅevážnÄ kovové konstrukce, Äásti jsou z kompozitnÃch materiálů. V pÅÃdi se nacházà radiolokátor, v hornà Äásti trupu kabina pro tÅÃÄlennou osádku (dva piloti, palubnà inženýr a nákladový technik), ve spodnà Äásti se nacházà bloky avioniky a schůdky pro vstup do nákladnÃho prostoru. Do letadla se vstupuje dvojicà dveÅà na pÅÃdi a dvojicà na zádi pro spodnà patro. Je-li instalována hornà patro, je možno využÃt ÄtveÅici menÅ¡Ãch dvÃÅek v hornà Äásti trupu. Nákladový prostor pÅi uzavÅené rampÄ má rozmÄry 18,6Ã4,8Ã4,1 m (délka x Å¡ÃÅka x výška). PÅi otevÅené rampÄ se délka zvÄtÅ¡uje na 22,4 m. Manipulaci s nákladem usnadÅujà ÄtyÅi pohyblivé jeÅáby o nosnosti 12 t umÃstÄné na kolejnicÃch pod stropem pÅepravnÃho prostoru. Nákladový prostor je uzavÅen sklopnou pÄtidÃlnou hydraulicky vyklápÄnou rampou. Pod rampou je dvojice hydraulicky výsuvných opÄr pro stabilizaci pÅi vykládanà a nakládánà letounu.
LichobÄžnÃkové kÅÃdlo o rozpÄtà 44,04 m a ploÅ¡e 204 m² má úhel nábÄžné hrany 15°, odtoková je témÄÅ kolmá na trup. Na nábÄžné hranÄ jsou umÃstÄny sloty, na odtokové dvojice hydraulických vztlakových klapek, zabÃrajÃcÃch 2/3 délky kÅÃdla, pÅed nimi jsou aerodynamické spoilery. V kÅÃdle jsou umÃstÄny rozmÄrné palivové nádrže, mezi kÅÃdly se nacházà centrálnà palivová nádrž tvoÅÃcà menÅ¡Ã hrb. Palivový systém letounu je možné plnit centrálnÄ, doplnÄnà maximálnÃho množstvà paliva trvá 20 minut.
Ocasnà plochy majà klasické uspoÅádánà a jsou prakticky celé vyrobeno z kompozitnÃch materiálů. NábÄžné hrany lichobÄžnÃkových jsou pod úhlem 20° a odtokové 10°. VOP je rozdÄlena na dvÄ Äásti â pÅednà pevnou a výškové kormidlo. LichobÄžnÃková svislá ocasnà plocha s nábÄžnou hranou pod úhlem 50° a odtokovou 80° je trojdÃlná, s pohyblivou nábÄžnou hranou a smÄrovým kormidlem.
Pohon zajiÅ¡Å¥uje ÄtveÅice turbovrtulových motorů Progress/IvÄenko D-27 o výkonu 4 à 10 295 kW, jejichž výkon je pÅenášen na ÄtveÅici kompozitnÃch mnoholistých protibÄžných dmychadlových vrtulà Aerosila SV-27 (pÅednà vrtule má osm a zadnà šest vrtulových listů). Celek pracuje jako vysokoobrátkové dmychadlo o velké úÄinnosti. Proud vzduchu od vrtulà ofukuje složité vztlakové klapky a napomáhá k zvýšenà vztlaku pÅi startu a pÅistánÃ. Motory vynikajà nÃzkou spotÅebu paliva (126 g/tkm â 145 g/tkm), na druhou ale majà problémy se splnÄnÃm civilnÃch hlukových limitů.
Podvozek je tÅÃbodový pÅÃÄového typu. PÅednà podvozková noha, opatÅená dvojicà kolem se zatahuje smÄrem vpÅed do podvozkové Å¡achty. Hlavnà podvozkové nohy jsou umÃstÄny v rozmÄrných gondolách na bÅiÅ¡e letadla uprostÅed trupu. Hlavnà podvozek tvoÅà po každé stranÄ tÅi nohy, každá se dvÄma koly. Kola se sklápÄjà do gondol smÄrem k ose letounu. Gondoly jsou kryty trojdÃlnými dvÃÅky. Podvozek je vybaven hydropneumatickým odpruženÃm a hydraulickými brzdami.
Avionika a vybavenÃ: Pilotnà kabinÄ dominuje Å¡est vÃceúÄelových barevných displejů seÅazených v jedné ÅadÄ. Integrovaný digitálnà komplex palubnÃho pÅÃstrojového vybavenà umožnà Äinnost ve vÅ¡ech zemÄpisných Å¡ÃÅkách a nad neznámým terénem, ve dne i v noci, v normálnÃch i ztÞených povÄtrnostnÃch podmÃnkách, zabezpeÄà let ve formaci, vzlet a pÅistánà na nevybavených a nezpevnÄných letiÅ¡tnÃch plochách. ÅÃzenà letonu je elektronické s hydraulickými aktivnÃmi prvky, v provedenà fly-by-wire. Celý systém je nÄkolikanásobnÄ zálohován a jiÅ¡tÄn proti poruÅ¡e a vnÄjÅ¡Ãm vlivům.
L+K 7/1997, 19/1999, 17/2002 http://www.wikipedia.org http://www.globalsecurity.org/…ia/an-70.htm http://www.vojsko.net http://www.military.cz http://www.defenseindustrydaily.com/ http://www.vztlak.cz
Typ | An-70 |
---|---|
RozpÄtà | 44,06 m |
Délka | 40,73 m |
Výška | 16,38 m |
Nosná plocha | 204 m2 |
Cestovnà rychlost | 750 km/h |
Maximálnà vzletová hmotnost | 130 t |
Dostup | 12 000 m |
Dolet s nákladem 20 t | 6 600 km |