Aero A-24 byl první československý vícemotorový letoun domácí konstrukce. Jeho koncepce však byla zastaralá už od samého počátku a proto byl postaven pouze jeden prototyp a celý projekt byl zastaven. Přesto byl přínosem pro naše konstruktéry a piloty, kteří získali první zkušenosti s vícemotorovým letounem.
Mladý československý letecký průmysl zažíval ve dvacátých letech minulého století období velkého rozkvětu. Do vojenské služby se dostávala letadla domácí konstrukce, která se mohla směle měřit se zahraničními stroji, a také mnozí piloti s československými letouny získávali první vavříny v mezinárodních soutěžích. Proto se zdálo, že nic nestojí v cestě konstrukci vícemotorových letadel.
Československé letectvo již v únoru 1920 získalo první „velkoletadlo“ (tedy dvoumotorový letoun). Jednalo se o jeden exemplář typu Gotha CL.VII, avšak moc se u nás „neohřál“, protože již v březnu havaroval a byl odepsán. V prvních letech tak naše letectvo neprovozovalo prakticky žádné vícemotorové stroje. Existovala řada projektů dvoumotorových letounů, avšak žádný z nich nedospěl k realizaci.
Až továrna Aero se jako první odvážila pustit do stavby dvoumotorového bombardovacího letadla – Aera A-24. Již v květnu byl prototyp vystavován na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze. Přestože měl pod křídlem atrapy pum a leskl se díky čerstvě nanesenému laku, nebyl zdaleka dokončen. Stavba totiž proběhla ve spěchu a chyběla velká část vnitřního vybavení. V červnu po výstavě byl prototyp dokončen a převezen na letiště v Kbelích.
Pro zalétání byl vybrán šéfpilot Novák, který měl zkušenosti s dvoumotorovými letouny Gotha. Do konce roku 1924 vykonal pouze několik skoků, přičemž letoun musel být často upravován, zejména v ocasní části. Opravdový zálet se uskutečnil až v květnu 1925 a zkoušky byly ukončeny v roce 1926. Jejich závěr byl jednoznačný – další vývoj Aera A-24 není vhodný, neboť jeho koncepce je zastaralá a letoun zdaleka nedosahuje požadovaných výkonů. Dvojice motorů Maybach Mb-IVa o 240 k (176 kW) dávala plně naloženému letounu maximální rychlost 150 km/h, což byla rychlost, kterou běžně dosahovaly i bombardéry z první světové války.
I přes neúspěch zkoušek bylo Aero A-24 převzato naším letectvem a zařazeno k 1. leteckému pluku v Praze, později létalo v prostějovském leteckém učilišti. Letoun sloužil k různým zkouškám a výcviku v seskocích padákem, než v prosinci 1929 nouzově přistál na letišti ve Vysokém mýtě. V roce 1930 byl zrušen.
Aero A-24 byl dvoumotorový vzpěrový dvouplošník smíšené konstrukce. Kostra křídla dřevěná, potažená plátnem. Křídla bylo možno sklopit podél trupu, takže letoun měl šířku 8,5 m a vešel se do klasického polního hangáru. Kostra trupu z duralových trubek, na přídi a na hřbetě byla střeliště pro dvojkulomety Lewis ráže 7,7 mm. Pod trupem a spodním křídlem byly závěsníky pro 1000 kg pum. Posádku tvořili tři, nebo čtyři muži. Pohon zajišťovala dvojice řadových motorů Maybach Mb-IVa o 240 k (176 kW); vrtule dvoulisté, dřevěné. Podvozek pevný čtyřkolový; na zádi ostruha.
Letoun A-24 létal v klasickém zbarvení pro letadla určená k nočním operacím – všechny plochy byly v „noční hnědé“. Pouze gondoly motorů zůstaly v barvě duralu. Výsostné znaky praporového typu byly umístěny klasicky na křídlech a SOP. Typové a výrobní označení letoun pravděpodobně nenosil.
Typ | A-24 |
---|---|
Rozpětí | 22,20 m |
Délka | 13,70 m |
Nosná plocha | 106 m2 |
Hmotnost prázdného letadla | 2960 kg |
Vzletová hmotnost | 4511 kg |
Max. rychlost | 155 km/h |
Cest. rychlost | 110 km/h |
Pohon | 2 ×Maybach Mb-IVa |
Dostup | 3600 m |
Dolet | 1000 km |
Stoupavost | 1,3 m/s |